Gabriel Anderson

3. ledna 2013 v 19:20 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno: Gabriel Anderson

Datum a místo narození: 21. ledna 1996, Alice Springs, Austrálie

Věk: 16 let

Druh: Míšenec

Vzhled: Věčně rozcuchaný, hnědovlasý, usměvavý mladík, kterého kromě onoho úsměvu zdobí nevinné hnědé oči. Je vysoký úměrně svému věku (183cm) a postavu má atletickou, bez znatelně vyrýsovaných svalů. Jeho pleť je navzdory místu, kde se narodil a strávil většinu života, světlá, protože se velmi špatně opaluje a obecně nějak nepřišel slunečním paprskům na chuť. Nerad upoutává pozornost a tomu odpovídá i oblečení, které nejčastěji nosí - džíny, obyčejné tenisky a jednobarevná trička občas obohacená o nějaký ten vtipný obrázek, který od okolí vyžaduje jistou dávku inteligence, aby vůbec pochopilo jeho význam. Když je chladno, sáhne po jednoduchém svetru vyvedeném nejčastěji v tmavých barvách. Jakmile ukazatel teploměru hlásí teploty okolo nuly, nosí tmavý tvídový kabát do pasu a tmavě zelenou šálu.

Povaha: Na první pohled je Gabriel ostýchavá a uzavřená osobnost. Necítí se dobře v cizím prostředí a mezi lidmi, které nezná, si přijde nepatřičně. Od jistého věku nikdy tak zcela nezapadal mezi své vrstevníky a puberta u něj ještě víc umocnila pověst podivína a outsidera. Nikdo nechápal jeho myšlenkové pochody, ani nevysvětlitelné reakce, jakoby o některých událostech věděl dopředu. Sám si nebyl jistý, co se s ním děje, takže mu přišlo nejjednodušší uzavírat se před světem do sebe. Když ale povolí jeho obranné mechanismy, ukáže se, že jde o veselého a přátelského mladíka, který rád dělá lidem okolo sebe radost. Nemá rád intriky a pomluvy, a neustále se hlídá, aby neudělal něco nepatřičného nebo nevhodného. Což z něj nakonec dělá poněkud roztržitou a rozpačitou osobu. Mezi jeho koníčky patří knihy, počítačové hry a komiksy. Hudbu poslouchá snad výhradně pouze soundtrackovou, i když pár výjimek se samozřejmě najde. Aby netrávil čas pouze vysedáváním doma u knih a počítače, donutila ho jeho matka navštěvovat hodiny Tai chi. Zpočátku to považoval jen za ztrátu času, ale po návštěvě několika lekcí zjistil, že ho to i celkem baví. Vztahy jsou pro něj zatím neprobádaným územím.

Historie: Začneme tam, kam Gabrielova paměť nesahá, a přesto je to důležitá součást jeho života, protože nebýt toho, nikdy by se byl nenarodil. Chloe Andersonová, toho času čerstvě vystudovaná australská kardioložka na stáži v Londýně, neměla ani tušení, že jí jeden páteční večer při službě v nemocnici změní život. Venku, jak už to v Anglii bývá zvykem, pršelo a na lůžku v pokoji, který měla na starost, pomalu dozníval další lidský život. Nedalo se nic dělat, jen čekat na smrt… Není třeba snad ani dodávat, že toho večera se Smrti opravdu dočkala, jen v trochu jiné podobě, než by čekala. Byl vysoký, pohledný, s uhrančivýma modrýma očima a úsměvem, ze kterého se mladé doktorce podlamovala kolena. Ani ve snu by ji nenapadlo, že zrovna on je tím, kdo v některých případech činí její práci marnou. Ale ten, kdo má v osudu napsáno, že zemře, toho nezachrání ani talentované ruce lékaře. Ten okouzlující muž se jmenoval August Dalgaard, pocházel z Awoldu a duše nemocného muže na nemocničním lůžku byla jeho poslední před tím, než se stane jedním z Elit. Chloe se svýma hnědýma očima a kaštanovými vlasy mu však učarovala natolik, že si dovolil pozvat ji ještě ten den na večeři. A nezůstalo jen u večeře… Když se Chloe dozvěděla, že čeká dítě, že bude muset zahodit slibně rozjetou kariéru, a že otcem nemá být nikdo jiný než posel Smrti samotné, s bolestí v srdci se rozhodla pro potrat. August jí ale prozradil, že zemřít ještě dříve, než se narodí, není v osudu jejich dítěte psáno, a že dítě, jako je to jejich, se rodí jen vzácně. Později Chloe pochopila, že by udělala jednu z největších chyb svého života, kdyby ho neposlechla. Do porodu si užívala těch vzácných chvilek s Augustem, protože si nemohla být jistá, jestli a kdy jej zase uvidí. Gabriel se narodil ve městě, ze kterého pocházela jeho matka, a o tom, kdo je jeho otec až do svých patnáctých narozenin neměl ani zdání. Vyrůstal jako každé běžné dítě, vyváděl stejné vylomeniny, a když nastoupil na základní školu, nevšiml si ničeho, co by ho mohlo od ostatních odlišovat. Protože neměl v povaze být středem pozornosti a raději se ve škole opravdu věnoval učivu, neměl nikdy moc kamarádů, ale nestrádal, vystačil si sám se sebou. Ani matka se mu nestíhala příliš věnovat, protože většinu času trávila v soukromé ordinaci a její odhodlání a úspěchy nesly ovoce v podobě zástupu pacientů. Gabriel tak prožil šťastné dětství v knihách a mezi komiksovými hrdiny. V den jeho patnáctých narozenin se mu dostalo nečekaného dárku. Matka o jeho otci nikdy příliš nemluvila a raději měnila téma, kdykoliv se o něm někdo jen zmínil. Teď však stál na jejich prahu se zprávou, že přišel čas, aby Gabriel poznal i jeho svět, svět dětí Smrti, kam po právu náleží stejně jako do světa lidí. Gabriel tomu zprvu nechtěl věřit. Zdálo se to příliš fantastické na to, aby to mohla být pravda. Jeho otec však přišel s několika nezvratnými argumenty, a když matka začala vyprávět, jak to celé začalo, Gabriel jim uvěřil, i když ne zcela. Otevřel se pro něj však nový svět. A i když se mu otec pokusil vysvětlit vše, co pro něj znamená být dítětem Smrti, stejně se děsil dne, kdy nastoupí na Adorianskou univerzitu. A ten den se blížil.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
©2013 Tým Adorian|Layout by Railen|All Rights Reserved.
Je zakázáno kopírovat jakékoliv texty z tohoto blogu bez písemného souhlasu adminů či uvedení zdroje.