Tachiko Shinju Manabu

13. srpna 2012 v 18:14 | Tým Adorian |  Studenti

Jméno: Tachiko Shinju Manabu

Datum a místo narození: 15.4.1995, Chawad (Asijský kontinent)

Věk: 17 let

Druh: Čistokrevná

Vzhled: Tachiko má kaštanově hnědé kudrnaté vlasy, sahající kousek pod ramena, které si snad jako jedna z mála jejích vrstevníků ještě nikdy nebarvila. A protože věří, že je to tak pro vlasy lepší, tak si je ani nefénuje, ani nežehlí. Plánuje si vlasy nechat narůst co nejdelší, dokud ještě budou držet vzhled "načechraných kudrlinek jako od pudlíka". Její oči barvy hořké čokolády většinou ukazují dosti upřímně to, co se v ní odehrává, často v nich však najdete i zvláštní, zasněný výraz. Pihu na pravé straně obličeje má po matce, stejně jako husté a dlouhé řasy. Poměrně bledou pleť pak zdědila po otci. Postavy není určitě obézní, ale na druhou stranu ani přehnaně hubené. To, že je "v horních partiích poněkud vyvinutější", jí kdysi přinášelo posměch od ostatních, stejně tak jako ony vlasy, které v končinách světa, kde se narodila, nejsou dvakrát běžné. Co se výšky týká, je Tachiko taková průměrná, naposledy když se měřila, bylo to 163cm a ona doufá, že už ani více nevyroste. Styl jejího oblékání je dosti různorodý. Zbožňuje kombinace pastelových barev s černou, různé světříky, zvonové kalhoty, nebo třeba kraťasy či krátkou sukni doplněnou barevnými nebo vzorovanými punčocháči. Na nohou má skoro vždycky pohodlné socky, v zimě pak vysoké kozačky se šněrováním. Nemá moc ráda šaty nebo sukně bez kapes, jelikož si vždycky s sebou chce nosit alespoň malý kousek papíru a tužku. Tachiko má v pravém uchu pět dírek, v nichž se jí lesknou různé stříbrné náušničky nebo třeba třpytivé kamínky, zatímco v levém uchu má dírku jen jednu, a z té vždycky vysí malý stříbný pentagram na řetízku. Ke každému z těch šperků se váže nějaká důležitá událost v jejím životě. A jak chodí doma? Prakticky stejně jako na veřejnosti, jen v tom, co už působí obnošeněji. Na levé noze na kotníku pak má přivázaný náramek, spletený ze tří pramenů barevné kůže.


Povaha: Tachiko má obyčejně problémy s navazováním mezilidských kontaktů a raději zůstává sama. Většinou se snaží chovat jako mírné a tiché stvoření a zakrývat tak svou nestálou povahu, která ale časem vytryskává na povrch. Nevěří ve skutečné přátelství ani lásku a tak, vždycky když se zdá, že by si k někomu mohla vytvořit silnější pouto, většinou se začne náhle chovat chladně a dotyčného "odkopne". Ale to jen proto že myslí, že je to tak pro něj/ní lepší. Kdo se ale přes tuto obranu dokáže dostat a i přes náhle odmítavé chování nepovolí v přátelství, má zaručenou její slepou věrnost a oddanost. Tachiko je ale tak trochu podivínka. Často si něco mumlá sama pro sebe(sama tomu říká, že si "povídá s Miku"), třeba se i sama se sebou hádá, mívá náhlé výbuchy pláče, smíchu nebo třeba vzteku. Kvůli sebemenším hloupostem dokáže propadnout do hluboké deprese. Bojí se zabíjet lidi, ale zároveň je tím naprosto fascinovaná a často si v duchu vymýšlí ty nejnechutnější a nejbrutálnější způsoby, jak to provést. Možná působí tak trochu psychicky labilně, ale sama si to uvědomuje a je na to hrdá. Nechce se zkoušet měnit jen proto, co si o ní jiní lidé myslí. Navíc se stejně většinu času dokáže celkem dobře tvářit neškodně a nenechá ostatní ji moc poznat. Ke každému člověku se chová maličko jinak. No a když se zamiluje, bývá Tachiko hrozně žárlivá, ikdyž sama dobře ví, že na to třeba ani nemá právo, protože se většinou neodhodlá své city ukázat. A tak se jen z povzdálí dívá na objekt svého zájmu, bojí se udělat první krok, a představuje si různé romantické hlouposti, píše o nich příběhy (kde nakonec změní jména, ale to až časem) do velkého černého sešitu, nebo kreslí obrázky toho dotyčného. Zároveň si vymýšlí kruté způsoby mučení osoby, které ten dotyčný podle jejího soudu projevuje nejvíce náklonnosti. Také hezky zpívá a ráda tančí, jen nesnáší, když ji někdo nutí se hýbat, pokud sama na to nemá náladu. Se zpěvem je to stejné. Tachiko miluje noc, noční procházky a pohled na měsíc v úplňku. Naopak nenávidí poledne za horkých dnů, kdy slunce nemilosrdně praží a ona nenachází ani kousek stínu... Ve zkratce řečeno, Tachiko Shinju Manabu je na pohled roztomilá, sladká a milá dívka, jejíž druhá a často silnější zvrácená vnitřní temná stránka se s tou druhou neustále pere. I tak má ale dívka většinou velkou úctu k pravidlům a zákonům.

Historie: Děvče se poprvé podívalo na svět 15.4.1995 ve dvě hodiny a dvacet minut ráno, a to ve městě jménem Chawad. Ve stejný čas před 83 lety klesl v lidském světě na dno Atlantiku Titanic, ale to dívka samozřejmě nemohla tušit. Tachiko byla nejmladší z devíti dětí, dcera, se kterou už se ani nepočítalo. Také se jako jediná narodila s kudrnatými vlasy. Ačkoliv byla její rodina čistokrevná, neměli nikdy tolik peněz jako třeba někteří jiní, ale v úplné chudobě také nežili. Tachiko obdivovala svých pět starších sester a tři bratry, z nichž někteří se již úspěšně zapojovali do povolání, děděného nejen v její rodině ale i v jiných dynastiích Smrtí. Přála si být stejná jako její nejstarší sestra, Miwako. Ta byla v jejích očích nejen nesmírně inteligentní, ale i zručná a neuvěřitelně krásná žena. Rozdíl jedenácti let věku nevadil, stejně se o ni sestra zajímala ze všech sourozenců nejvíce. To ona jí darovala malý stříbrný pentagram, který do dnes dívce visí v uchu. No a její otec Itoshiki, ten byl pro dívku přímo bohem. Bohem smrti, děsivým a nedosažitelným, přísným velikánem, který pro ni nikdy neměl ani sebemenší záchvěv úsměvu. To proto, že Itoshiki byl v té době už kompletně pohlcen prací, stržen do víru smrti a zničení. Zato dívčina matka Kana, usměvavá a krásná žena, představovala v jejím životě zářící slunce. Vždy si pro ni našla milé slovo a pohlazení, a pokud ne, tak tu vždycky byla velká sestřička Miwako. Ostatní sourozenci se pak bavili spíše mezi sebou, snad jen bráška Caien, který se narodil pouhý rok a půl před Tachiko, si s ní docela často hrál a právě s ním a s Miwako si jednoho dne koupili tři různé barevné kůžičky, a každý z nich si spletl jeden copánek, který si někam přivázali, jako znak věčného přátelství. Toho dne, pár dní po Tachičiných sedmých narozeninách, kdy dostala od Caiena jednu ze svých náušnic, malý stříbrný kroužek, někdo zapálil jejich dům. Většině členů rodiny se podařilo zachránit, jen druhé dva bratry už nikdy neviděla. Rodina se tak ocitla bez střechy nad hlavou. I přes tuto nepřízeň osudu se jim po několika letech podařilo vypracovat zase tm, kde byli předtím, jen otec byl ještě zamračenější, matka se už neusmívala a nikdo z nich se neodvážil vrátit do čtvrti, kde bydleli před těmi třemi lety. Na oslavu téhle šťastné události, kdy si konečně koupili nový, hezký domek, dostalo každé dítě malý dárek. Tehdy již desetiletá Tachiko získala další malou náušničku, roztomilou stříbrnou růžičku, která působila téměř jako skutečná, nebýt velikosti. Nejen ona, ale i ostatní členové rodiny mysleli, že už to teď bude lepší. Rok nato se však stalo něco horšího, než si dívka mohla kdy představit. Dodnes sama nechápe proč, ale její velká sestra Miwako ji tehdy v noci vzbudila a bez dalšího vysvětlení s ní opustila domov. Když po několika měsících života kdesi-jaksi, dorazily do Awoldu, nechala si dívka do ucha vpíchnout další náušnici. Stříbrný křížek, pro ni zvláštní symbol nevyhnutelnosti. Do svých čtrnácti let pak žila s Miwako poklidný a celkem šťastný život, ale když si její starší sestra našla přítele, rozhodla se od nich odejít. V té době už věděla o existenci školy pro děti Smrti a viděla v ní jediný jasnější cíl ve své budoucnosti. Sestra její rozhodnutí chápala a protože její přítel, ačkoliv nechtěl, aby s nimi Tachiko žila, měl jistý smysl pro zodpovědnost a docela dost peněz, dohodla se s ním, že dívce zaplatí malý pokojíček v podnájmu blízko u školy. V ten den také Tachiko získala další kroužek do ucha. Symbol nevyhnutelného opakování životního cyklu. Tři roky pak dívka žila v tom pokoji s postelí, skříní, stolem, oknem a skromným sociálním zařízením. Od sestry dostávala měsíčně slušnou částku peněz, aby se mohla uživit a koupit si třeba i něco navíc. Celkově ale asi byla pořád "chudá", zatímco ti dva si žili bohatým životem. Miwako dívku nejprve často navštěvovala, s postupem času ale návštěv ubývalo a poslední rok se už nedostavila ani na dívčiny narozeniny. Tachiko proto vyrostla v plachou dívku, která se ve společnosti moc nevyzná a nikomu nedůvěřuje. Sestřina zrada, jak její chování vnímala, pro ni byla důkazem, že nikomu se nedá plně důvěřovat. Proto si zakázala milovat, přátelit se s jinými, tvořit si citová pouta. A v den, kdy se rozhodla stát se chladnokrevnou a krutou Smrtí, v den kdy poprvé zamířila do školy, si nechala do ucha vpíchnout poslední z náušnic. Kovový hrot, připomínající bolest a utrpení...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 metallic ugg boots metallic ugg boots | E-mail | Web | 23. října 2012 v 9:05 | Reagovat

I happen to enter your blog with the help of Google search. To my sheer luck I got what I was searching for. Thanks.
http://www.shoesvisit.com/product/ugg-nightfall-boots-ugg239-gift.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
©2013 Tým Adorian|Layout by Railen|All Rights Reserved.
Je zakázáno kopírovat jakékoliv texty z tohoto blogu bez písemného souhlasu adminů či uvedení zdroje.