Helena Xaveria Manson

21. srpna 2012 v 12:16 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno: Helena Xaveria Manson

Datum a místo narození: 2.4.1996, Erisbur (Australský kontinent)

Věk: 16 let

Druh: Čistokrevná

Vzhled: Helena je hodně malá, měří přesných 155cm. Celkově působí velice křehce, často to vypadá, jako by ji měl i měnší vánek bez sebemenších potíží odvát pryč. Má bledou pleť, posetou větším počtem bledších pih, které se pak soustředí hlavně na tvářích a nose, což je pravděpodobně způsobeno tím, že je to přírodní zrzka. Má středně dlouhé rovné vlasy, které jsou, jak už bylo zmíněno, přírodně zrzavé a když do nich zasvítí zapadající slunce, mohou působit, jako by děvčeti "hořela" hlava. To na svých vlasech Helen zbožňuje a nehodlá si je nikdy proto barvit. Tedy...zatím. Ráda si své vlasy nechává rozpuštěné, nebo si je třeba nakulmuje či sváže do copanů, culíků atd. Baví jí tvoření účesů. Má středně velký nos, malé, trochu špičaté uši a téměř věčně bledě růzové rty, jejichž plnější spodní ret se často roztahuje do veselého úsměvu bílých zoubků, který tohle malé třeštidlo skoro nikdy neopouští. Nejvýraznější se na ní ale mohou (za normálního denního světla) zdát oči, které nesou výrazně světle zelenožluté duhovky, orámované jakoby tmavě henědým kroužkem, který se postupně do té zelené rozpouští. Takové oči by člověk nazval asi ''kočičí'', nebo nějak podobně. Nejraději nosí dlouhé šaty různých barev, spoustu náramků na rukou a výrazné, barevné náhrdelníky. Pak má také ráda obyčejná tílka nebo trička, pruhované svetry a plátěné kalhoty. Co se barev týká, má nejraději bílou, béžovou, hnědou a zelenou. Chybí jí malíček na pravé noze, ani to jí ale nebrání mít v oblibě boty s otevřenou špičkou. Nikdy si kvůli tomu prstu nepřipouštěla, že by byla nějak podřadná, jiná, nebo tak. Také zbožňuje různé klobouky a v zimě čepice, nejvíce si pak potrpí na slamáky. Vzadu na krku má vytetovaný květ slunečnice, u kterého se skví malý nápis, ''Sunshine shall shine on you...". Tetování je ale často zakryté jejími rusými vlasy. Svůj vzhled by ani náhodou neměnila a jediné, co na sobě nemá ráda, je její prostřední jméno.


Povaha: Je to takový snílek, věčně s hlavou v oblacích. Optimista a idealista, co se snaží v ostatních hledat to lepší. To by vás i možná napadlo podle jejího vzhledu. Má moc ráda chvíle, strávené přírodě, pozorování západu nebo východu slunce. Píše básničky, vyšívá, háčkuje a plete, a je to velice citlivá, romantická duše. To vše jí ale nezabraňuje být v některých situacích až přehnaně akční, a hlavně, ukecaná. Možná se někdy dokonce chová až vlezle, přehnaně přátelsky, ale nemyslí to nikdy zle. Je to spíše tak, že dřív mluví a koná, než myslí. Potom něco plácne či udělá a někdy je i docela těžké si to u ukřivděných lidí nakonec vyžehlit. Je upřímná, takové to ''co na srdci, to na jazyku'', což může být někdy dobré, někdy i špatné. Je hodně zvědavá, všetečná, docela sobecká a často sebestředná, i to se ale snaží pokud možno omezovat a potlačovat. Co se vztahů týká, moc si nevěří. Ve svém životě ještě nepotkala nikoho, kdo by skutečně chytil její srdce a nepustil ho, proto možná ta všechna nejistota. Pokud se s ní ovšem spřátelíte, a věřte, že pokud ji zrovna nezastihnete ve špatném rozpoložení, není to zase tak složitý úkol, můžete se na ni spolehnout. Ve vašich těžkých situacích se pak bude snažit vám, možná trochu neohrabaně a zvláštními způsobi, ale přeci, pomoci. Vůči přátelům je jako slepá a zradu z jejich strany těžce nese. Ve spoustě věcí je prostě nezkušená a naivní. A ačkoliv se to nemusí zdát, ještě také ráda nosí boty značky STEEL a jim podobné, a poslouchá převážně metal, rock a hardrock, přičemž jejím oblíbencem je její ''jmenovec'' Marilyn Manson, k němuž svým způsobem chová obdiv, vidí v něm jistou svou představu osoby, co si jde za svým a je tím, čím chce, a ostatní mu můžou být ukradení.

Historie: Narodila se dvě minuty před polednem dne 2.4.1996 v Australském Erisburu jako prvorozené dítě. Její rodiče byli Sandra a Carl Mansonovi. Její matka byla vynikající ošetřovatelka, která se do Erisburu přestěhovala kvůli svatbě z Amerického Everasu, a otec ničím moc nevýjimečný, obyčejný, řadový špeh, nijak se nelišící od svích kolegů, který se v Austrálii už narodil. Čtyři roky po jejím narození pak ještě přišel Rafael, Heleny mladší bráška, stejně zelenooký, stejně rudovlasý a stejně malý jako ona sama. Rodiče obě děti vychovali ve vědomostech o světě, o povinnostech Smrti, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Dalo by se říci, že měla docela poklidný a šťastný život. Je sice pravda, že kvůli domluvám s prarodiči, se rodina každé tři roky stěhovala z Austrálie do Ameriky a pak zase zpět (ano, v každém ze dvou měst vlastnili dům), ale dívce tenhle život "cestovatelky" nikdy nevadil, ba si ho snad i užívala. I tak ale za svůj domov vždycky považovala spíše slunná pobřeží v Austrálii, než nějakou Ameriku. Navíc i její australští prarodiče byli liberárnější než ti v Americe, což se takovému třeštidlu jako ona moc líbilo. Po narození malého bráchy chvíli nedokázala vystát fakt, že se celý vesmír už netočí jen kolem ní jako samostatného středobodu, ale nachází se tu ještě i jiné, malé, otravné a uřvané tělísko, dožadující se pozornosti, která přeci měla být určená jenom jí. Brzy se ale i s tímhle faktem smířila a nakonec má s malým bráškou docela dobrý vztah. Vlastně je moc ráda za to, že má sourozence, ani za nic by už nechtěla být jedináček. Jen jedinkrát zanadávala na to, že má malého bratra, a to v den, kdy byli zrovna v Americe u své babičky s dědou. Tehdy se něco stalo, moc si nepamatuje co, jen ví, že přišli nějací děsně zlí tvorové a ona se snažila malého Rafaela před nimi chránit. Toho večera zemřel její děda a ona přišla o ten malíček na noze. Rafík ale vyvázl nezraněný. K tetování, které má na krku, pak přišla během svého "rebelského roku", kdy se díky své otevřenosti dostala do zvláštní party lidí. Dlouho jí to ale nevydrželo a tak jí tehdejší kamarády, kteří se přestěhovali bůhvíkam, připomíná už jen ta slunečnice a nápis. Pro studium na Adorianu se rozhodla sama v den, kdy se jí poprvé ukázaly její telekinetické schopnosti. Tehdy zabránila, sama od sebe, sklenici s vodou, aby se roztříštila o zem. Možná bezvýznamné, pro ni to ale bylo gesto, že není úplně k zahození a měla by se tedy pořádně začít soustředit na své vzdělání. Od té doby uběhl už dobrý rok, a ona se tedy nedávno doma sebrala, sbalila si "svých pár švestek", rozloučila se s rodinou, přičemž její maminka už zase čeká dítě, a odletěla do Evropy, do Awoldu... Nikdy nezažila žádnou skutečnou hrůzu a vzpomínky ze dne, kdy přišla o prst, jsou dost zamlžené. Proto od života neočekává moc zlých věcí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 discount wedding discount wedding | E-mail | Web | 23. října 2012 v 9:07 | Reagovat

Q. Which is the longest word in the dictionary?
http://www.wiredress.net/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
©2013 Tým Adorian|Layout by Railen|All Rights Reserved.
Je zakázáno kopírovat jakékoliv texty z tohoto blogu bez písemného souhlasu adminů či uvedení zdroje.