Srpen 2012

Jacqueline Michell Bouvier

31. srpna 2012 v 16:52 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno a přijímení: Jacqueline Michell Bouvier

Datum, místo narození: 9. června 1996, Everas (Americký kontinent)

Věk: 16

Druh: Čistokrevná

Vzhled: Jackie, jak si obvykle nechává říkat, vyniká nad ostatními svoji výškou. Rodiče byli opravdu rádi, když se její výška zastavila před hranicí sto devadesáti centimetrů. I když to bylo velmi těsné. Postavu má vysportovanou - to proto, že svůj volný čas ráda traví během. I když má po těle nějaký ten sval, na první pohled vypadá jako naprosto normální, vyhublé, šestnáctileté děvče.
Pleť má po mamince, která se přistěhovala z Ivetrasu, velmi bledou. Nerada proto tráví svůj čas na sluníčku, protože velmi rychle pak připomíná rajčátko. Albínem ale není - její oči mají světle šedou až světlounce modrou barvu a její vlasy jsou bolnďaté, v odstínu "pochcané slámy", jak říkává její tatínek.
Obličej má kulatý, výrazné jsou její oči, které jsou poměnrně veliké. Aby ještě více vynikly, obtahuje si je černou tužkou a své světlé řasy ztmavuje řasenkou. Místo nosu má drobný pršák, který je přímo jako stvořený k pinkání.
Vlasy má dlouhé zhruba po lopatky, záleží na tom, zda si je ráno vyžehlí, nebo je nechá, aby se ji vlnily v dlouhých loknách dolů. Nijak si je nebarví, jen pravidelně stříhá.
Ráda nosí volné, sportovní oblečení. Miluje barvy - což lze snadno poznat na jejich nehtech, které často pohrávájí různými barvami. Málokdy jde vidět v sukni a bez svých oblíbených, již notně prošlapných conversek, červené barvy.


Alexander Alija Dreamer

27. srpna 2012 v 14:01 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno a přijmení: Alexander Alija Dreamer

Datum a místo narození: 3.10 1996 Awold, Evropa

Věk: 16 let

Druh: Čistokrevný

Vzhled: Alex není nijak vysoký, ale rozhodně není malý. Na první pohled vás zaujmou smaragdově zelené oči, které mění odstín, dle dopadu lomu světla. Jeho blonďaté vlasy nosí často rozcuchané, není ten typ, který by trávil před zrcadlem hodiny, ale nějakým způsobem se mu vždycky podaří vypadat alespoň trochu přijatelně, což znamená: "ráno vstanu a to, co mám na hlavě beru jako účes". Obličej se nijak neliší od standartu. Oválný s jemně řezanými rysy a protáhlými lícními kostmi, plnými rty a mírným strništěm, které hned jakmile začne škrábat, oholí, jediné, co se tak trochu vymyká kontrole je trochu větší nos a špičaté uši, díky nim si z něho často dělá jeho sestra srandu, že je jak elf. Na jeho postavě se docela rýsují svaly, není to tím, že by byl nějaký zastánce sportu, ale v dětství se díky rodičům naběhal, nalezl po stromech a dalších podobných věcí hodně. Nejraději nosí volnější trička a kalhoty, převážně v černé, ale občas si oblékne i něco světlejšího. Přes pravé rameno se mu táhne 5 centimetrů dlouhá jizva, kterou má docela rád, i když na její získání nemá moc veselé vzpomínky. Tak či onak je to stále jeho cesta ke svobodě, jak ji nazývá. Dále nosí na krku medailónek, jehož jedna půlka představuje slunce a druhá měsíc. Alex ho nikdy nesundavá, protože je pro něj důležitý a bojí se, že by ho ztratil.

Blake Rhett Shelton

27. srpna 2012 v 12:43 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno a přijmení: Blake Rhett Shelton

Datum a místo narození: 11.12.1994, Awold (Evropský kontinent)

Věk: 17 let

Druh: Čistokrevný

Vzhled: Blakova postava vysoká přibližně 188 cm není ani zdaleka tak svalnatá a ačkoliv se to nezdá, má velmi silné ruce s velkými dlaněmi, ve kterých neustále svírá svou kytaru. Protáhlý obličej má ostře řezané rysy, které lemují tmavohnědé navlněné vlasy. Do čela a sivých očí s mírným nádechem modré schovanými pod nepříliš hustým obočím mu ustavičně padá ofina, které většinou nevěnuje větší pozornost a celkově by se dalo říct, že se s hřebenem moc nekamarádí. Celému obličeji dále kromě očí dominuje středně velký nos a plnější rty. V pravém uchu, které má neustále schované pod clonou vlasů, má zasazené tři malé kroužky. Na krku mu už několik let visí dárek od jeho bratra Alastaira - malá stříbrná nota zavěšená na černém koženém provázku. Na první pohled vás nezaujme ani pohled do očí, ani vzhled nebo styl oblečení, nýbrž jeho hlubší melodický hlas. Jeho oblíbené barvy jsou modrá, černá a zelená, proto se všechno jeho oděv zdržuje v těchto barevných odstínech. Co se oblečení týče, dává přednost volnějším tričkům s dlouhým rukávem a džínům, jeho domácí a společenský styl oblékání není příliš rozlišný. Na jeho nohách až na pár výjimek nezahlédnete nic než jeho černé kanady s ošoupanou špičkou a opotřebovanými tkaničkami. Když na to přijde, je ochotný si na sebe vzít i společenský oděv, ale nikdy ho nikdo nedonutí vzít si kravatu. Těm příliš neholduje.

Uzavření registrací pro dívky

23. srpna 2012 v 19:12 | Tým Adorian |  Dopisy stínů
Zdravíme studenty i potulné duše,

Vzhledem k tomu, že se nám blíží konec registrací, se někteří z Vás znovu rozhoupali a přihlásili se k nám, což nás samozřejmě mile překvapilo. Jelikož se ale opět zvedá počet dívek, rozhodly jsme se registrace pro holky předčasně uzavřít, aby nenastal nepoměry mezi muži a ženami. Přihlášky je možné podávat tedy jenom za kluky.

Co se posledních dnů týče, chystáme pro Vás další akci s Vypravěčem, která by měla proběhnout do konce tohoto týdne, přesné datum neprozradíme ;).

Jelikož se většina hráčů osvědčila na akcích s vypravěčem a mile jste nás překvapili svými vtipnými a originálními příspěvky, rozhodly jsme se, že hráčům již brzy rozdáme nějaké ty odměny, které Vám pomohou při dalších akcích. Dárky však nebudete dostávat všichni stejné. Až se spolu domluvíme na detailech, poskytneme Vám více informací.

S pozdravem

Tým Adorian

Lisha Damtien Chausiku

23. srpna 2012 v 13:51 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno a příjmení: Lisha Damtien Chausiku

Datum a místo narození: 10.10.1995, Oach, Africký kontinent

Věk: 16 let

Druh:Čistokrevná

Vzhled: Lisha je poměrně drobná na to, že je černoška. Má něco pod 170 centimetrů. Výšku sem tam umocňuje podpatky, kterým se nijak zvlášť nebrání, ale přeci jenom, přiznejme si, tenisky jsou pohodlnější. Má hodně hubenou postavu, nejen proto, že je baletka a ty štíhlé být musí. Prostě to má v genech. V obličeji je docela hezká, její oči mají tmavě oříškovou barvu, jsou skoro tak tmavé jako kudrnaté vlasy, které si obvykle ponechá ve vysokém culíku připomínajícím palmičku. Když si je totiž rozpustí a nevyžehlí, podezřele připomíná kus cukrové vaty. Rty má asi tak středně plné, prostě normální. Co se týče stylu oblékání, nosí prakticky výhradně jen tmavé barvy. Hlavně modrou a černou. Její styl je ležérní, pohodlný, ale neodfláknutý. Občas si vezme sukni, ale musí být krátká, ty pod kolena jí přijdou prostě odporné a strašně usedlé. Nesnáší řvavé barvy, hlavně růžovou a taky holčičkovské pastelové odstíny.

Povaha: Tajemná a záhadná, obdarovaná a narozena v noci - to je výklad Lishina jména a naprosto o ní platí. S lidmi se do řeči zrovna moc nedává, obvykle zůstává tiše sedět a poslouchá nějakou depresivní muziku z empétrojky. Je to samotářka tělem i duší, nevadí jí sedět v koutě. Trpí absolutní netolerancí k autoritě. Když už ji přinutíte, aby se s vámi dala do řeči, zjistíte, že má velice jemnou a něžnou duši, je schopná hluboce a vroucně milovat. To se ale stává opravdu málokdy, že si někoho vážně oblíbí. Ve volném čase se kromě hudby(hraje i na klavír) věnuje především četbě záhadným mysteriózních příběhů. Také je, nebo by bylo lepší spíše říct byla baletka. To byl jeden ze smyslů jejího života. Na jevišti všechny chmury zmizely a nahradil je zářivý a spokojený úsměv, třebaže trval jen velice krátce. Byla to maska. Raději spoléhá jen a jen sama na sebe, protože ona sama je jediný člověk, o kterém ví naprosto všechno a ví, že ji nikdy nezradí. Ví moc dobře, jak jsou slova schopná ranit. Kdo není blízko u ohně, nemůže se přece spálit, ne?

Historie: Lisha se sice narodila v Oachu, ale do školy začala chodit v Awoldu, rodiče se totiž brzy rozešli a otec si malou Lishu vzal k sobě. Mezi bílými dětmi, kterým bylo naprosto fuk, že je pořád jedna z nich, se rozhodně necítila dobře. Utahovaly si z barvy její pleti, z její angličtiny s "podivným" přízvukem, z jejích vlasů, zvyků, zkrátka ze všeho, čím Lisha byla a z čeho se skládala. Postupně se začala uzavírat do sebe a dařilo se jí urážky pomalu začít ignorovat. Za vysokou cenu odříznutí se od společnosti. Stala se baletkou, to bylo jediné místo, kde jí bylo jedno, čím je. Měla talent, a to bylo pro její učitelku to hlavní. Přesto má od té doby hrozný strach vyčnívat z davu, má i dny, kdy se stydí vůbec vyjít z domu. Na Adorian se jí ani moc nechtělo, ale otec i matka ji soustavně přesvědčovali, že to pro ni bude to pravé ořechové. Nakonec na to přikývla a jen doufá, že si nezopakuje smutné zkušenosti ze základky.

Samantha Olivia Garcia

23. srpna 2012 v 13:26 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno a příjmení: Samantha Olivia Garcia

Datum a místo narození: 26. 1. 1995, Everas (Americký kontinent)

Věk: 17 let

Druh:Čistokrevná

Vzhled: Na první pohled vypadá docela obyčejně, ale je pravda, že si na svém vzhledu dává záležet hodně, asi tak jako každá dívka v jejím věku. Je to dívka štíhlé, lehce vysportované postavy. Její výška dosahuje okolo 175 cm, no s podpatky, které ráda nosí, vystoupá i přes 180 cm, chodit na nich naštěstí umí, a tak její chůze rozhodně působí elegantním dojmem, protože ten jí byl odmalička učen. Vzhledem zapadá mezi ostatní potomky Smrti vcelku jednoznačně, nikdy nebyla nějaký extrém, její vlasy mají přirozenou světle hnědou lesklou barvu, spadají jí až do půli zad. Vlasy má většinou rovné, ale ráda si je kroutí do točitých spirálek, které se jí vlní kolem obličeje, stejně jako ofinka střižená na stranu. Jejímu obličeji jasné vévodí zelené oči, oči barvy čerstvě posekané trávy s lehkým nádechem šedi uprostřed. Tětšinou jsou její oči orámované hnědými stíny a podtrhnuté černou tužkou, čímž jen zvýrazní jemnou zář odrážející se v očích, které září jako dva smaragdy schované za clonou hnědých vlasů, což využívá ve svůj prospěch. Jako kdyby se tam skrývalo cosi zapovězeného, něco, na co jen málokdo přijde. Na jejím obličeji už nic zvláštního není, poměrně vybledlá pleť jemných rysů, díky níž můžou vyniknout lehce narůžovělé rty, které když se zvlní v jemný úsměv odhalí tak řádku bílých rovných zubů. Klenuté obočí a malý nos, který se na špičce trochu zvedá. Tzv. "pršák". Na první pohled dívka může působit značně křehce, ale vzhled klame. Pravdou je, že rozhodně není křehká a plachá, ovšem velice ráda toho vzhledu křehké porcelánové panenky využívá. Nejčastěji ji můžete zahlédnout v upnutých džínách, botami na platformě, ale nepohrdne i jiným oblečením. Má takový volný styl, nosí prostě to, co jí přijde pod ruku nebo se jí jenom zalíbí, ale to, na co potrpí, jsou doplňky. Vždy ji uvidíte s něčím okolo krku nebo na rukou.

Povaha: Asi by bylo dobré na začátku zmínit, že tahle dívka má jednu zvláštnost. Na rozdíl od ostatních nemá ráda své první jméno. Mnohem radši má své prostřední, a proto pro přátele bude vždycky jen Ollie, její přezdívka a také zdrobnělina jejího jména - Olivia. Nemá ráda, když jí lidé okolo ní nazývají Samanthou, bohužel od rodičů to strpět musí. Její povaha je zvláštní, doopravdy. Taková, jednoznačně nevyzpytatelná, nikdo nikdy neví, co se téhle holce honí hlavou a co v příští chvíli udělá, proto byste si na ní měli dávat pozor. Je hrozně náladová a umíněná. Na druhou stranu, ale velká část jejího já je flegmatik, moc věcí neřeší a spíš jdou problémy okolo ní, aniž by si jich nějak všímala. Spoustu věcí je jí jedno a jen máloco ji dokáže zaujmout na dost dlouhou dobu, aby tomu nějak věnovala pozornost. Na tváři jí věčně hraje lhostejný výraz, který často přechází i v aroganci a pohrdání. Je nad věcí, a pokud se jí zadíváte do očí, zahlédnete jakousi nadřazenost, jako kdyby vždycky věděla něco víc, než vy, což rozhodně není pravda. Ale přesto to schované v těch očích má, cosi nebezpečného. Na první pohled se tváří jako neviňátko, andílek, který by nebyl schopen nikomu a ničemu ublížit, ale když má na tváři tenhle výraz a sladký úsměv, je jasné, že něco chce. Ráda si lidi omotává kolem prstu a pak je využívá ve svůj prospěch. Protože si hrozně ráda hraje. Častokrát ji nazývali rozmazleným spratkem, ale nikdy to nebyla pravda, možná se chová nadřazeně, ale všechno musí z něčeho pramenit, chová se tak protože to, z čeho má největší strach je zklamání, nechce zažít ten pocit. Ve skutečnosti je lhostejnost a povrchnost jen maska na její tváři, pokud se jí někdo dostane pod kůži, pozná, že je to ve skutečnosti usměvavá a přátelská dívka, která se ráda baví, nedá na své přátele dopustit a dokáže být přívětivá a laskavá, bohužel tuhle svou stránku ukazuje jen málo lidem. Nepředvídatelná, dívka mnoha tváří, taková je Olivia.

Historie: Olivia se narodila před 17-ti lety v Everasu. Narodila se v lednu, v období zimy, jejího nejoblíbenějšího ročního období. Narodila se do bohaté a uznávané rodiny Garcia, kterou tvořili její rodiče, otec John, který pracoval jako uznávaný diplomat a matka Violett, která byla špehem. Narodila se jako druhý potomek, druhá dcera, protože měla sestru Elizabeth, o 3 roky starší. Ve tváři otce se zračilo zklamání, že je to znovu dcera, protože bylo evidentní, že chce pokračovatele rodu, že chce syna, který bude moci nést jméno Garcia dál. Ovšem zklamání vystřídala radost, přeci jen, další přírůstek, tehdy na rtech svých rodičů uviděla malá Olivia úsměv, aniž by si to vlastně uvědomila. Její dětství nebylo ničím zvláštní, byla malá holka, která si chtěla vždycky tak nějak hrát a jen si užívat. Bylo jí to dopřáno, měla se skvěle, její rodiče nebyli chudí, a proto měla malá Samantha všechno, co k životu potřebovala, všechno, na co si vzpomněla a chtěla. Dokud jí z tohohle princeznovského snu nevytrhla tvrdá realita, když dosáhla věku 8mi let. V tu chvíli začalo učení, přišla na základní školu, ale ne na tak obyčejnou, na soukromou, pro zazobané dětičky. Měli tam ty nejkvalitnější učitele a odmalička byla zde chlapcům vštěpována hrdost a čest, zatímco dívkám slušné vychování. Musely se chovat jako dámy, byly tak vychovávány, ovšem malá Olivia nechtěla. Vždycky tak nějak vypadávala z davu, nechtěla se zařadit, chtěla být jen obyčejná malá holka, co si hraje s panenkami. A to se jejím rodičům nelíbilo. Přišla první akce, na kterou šla v 10ti letech Olivia poprvé s otcem na jeden večírek, kdy jako malá v modrých šatech pobíhala, tropila lumpárny a dělala rodičům ostudu, hned toho rozhodnutí vzít ji sebou litovali. Nikdy nechtěla být jako ostatní. Rodiče na ní pyšný nebyli, vždycky jí říkali, proč nemůže být jako Ela, proč nemůže být jako její starší sestra. Nikdy jim nedokázala odpovědět a rodiče se jí to snažili vysvětlovat a učit. A jak čas ubíhal, malá Olivia začala chápat, že tím, že bude stále vyvrhelem, ji společnost nikdy nepřijme. A tak se začala přizpůsobovat. Z malého vyvrhele rostla dívka, která se konečně začala chovat, tak jak má. Stala se z ní arogantní a flegmatická dívka, stejně jako ostatní, tím lépe zapadla do davu. S každým rokem sílila a měnila se její povaha, a proto se stala tak nevyzpytatelnou. Dostudovala poslední roky základky perfektně, bez žádného problému, protože uvnitř ní, za těmi zelenými oči se skrývalo odhodlání, že dožene svou sestru a bude jako ona. Pyšná, hrdá a ve všech směrech dokonalá, bohužel se jí to nikdy nepodařilo. Základka skončila, přišla otázka, kam půjde dál? Rodiče ji cpali na univerzitu v Everasu, přesně věděla proč, aby jí měli pod dohledem. Ale jak s přibývajícími léty stoupala její hrdost, stoupala taky drzost k jejím rodičům. Můžou si za to sami, to oni z ní vychovali dámičku, která po nocích pilně studovala, aby dokázala splnit jejich požadavky. Uvnitř ní ale vzplálo semínko naděje, že by se mohla vymanit z pout rodičů a osamostatnit se. Poprvé ve svém životě se sama rozhodla, půjde do Awoldu, na univerzitu Adorian. Rodiče ač chtěli nebo ne, museli souhlasit, protože Olivia jim chce dokázat, že zatímco ona nastoupí na Adorian a její sestra vystuduje tady v Everasu, bude ona ta lepší! S tímhle rozhodnutím nasedla do letadla a odletěla do Awoldu, za jediným cílem. Překonat svou sestru? To taky. Vystudovat a mít pevné základy? To jistě také. Ale hlavně jít si konečně užívat života, svobodného života!

Niel Nyström

21. srpna 2012 v 20:29 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno a příjmení: Niel Nyström

Datum a místo narození: 8. ledna 1995, Awold (Evropský kontinent)

Věk:17 let

Druh:Čistokrevná

Vzhled: Niel má na dívku poměrně úctyhodnou výšku a to přesných sto osmdesát pět centimetrů. Ani to ale není konečné číslo. Ráda nosí podpatky, a tak klidně může být o pár, ale i o osm centimetrů vyšší. To už se potom tyčí k nebeským výšinám a kolikrát se musí při průchodu dveřmi sklonit. I přesto, že je dívka s blonďatými vlasy takto vysoká, nemá robustní postavu. Právě naopak by se dalo říct, že vypadá velmi jemně, nikoliv ale křehce. Její dlouhý, štíhlý pas navazuje na dlouhé, štíhlé nohy a přechází k středně širokým ramenům a úzkému krku. Ve tvářích je trochu kulatější, to ale pouze opticky zakrývá její delší, lícní kosti. Rty má symetrické, spodní ret má o něco plnější než ten horní. Nos se díky své velikosti na obličeji skoro ztrácí, a tak Vás zaujmou spíše její oči, ve kterých by se dalo najít hned několik odstínů různých barev. Převládá modrá, okraje se ale už přebarvují k zelené, ve kterých se sem tam mihne hnědá. Jak už bylo řečeno, Niel má blonďaté vlasy, které ji spadají až k bokům. Ráda je nosí volně rozpuštěné, jsou ale také dny, kdy si zaplete úzký cop nebo si je stáhne do culíku. Popsat Niel styl oblečení, není zrovna dvakrát lehké, protože je hodně různorodý. Nedělá ji problém navléknout si společenské šaty nebo kostýmek, stejně tak si na sebe vzít roztrhané džíny. Vše se odehrává pouze od její nálady. Možná by ale stálo za zmínku, že vždy má její oblečení jistou eleganci, půvab a švih.

Povaha: Niel temperament se dá vystihnout jedním slovem. Sangvinik. Tahle blonďatá dívka si málokdy zakládala na věcech tak, jako na svých přátelích. Ráda poznává nové lidi, proto se často chodí bavit do klubů a barů. Miluje společnost, ať už svých přátel nebo své rodiny. Narodila se jako prvorozené dítě novodobých manželů, a tak se dá říct, že umí být i lehce dominantní. Přeci jen tak to prvorození mají, jsou ve všem první. Jsou starší, ti zkušenější, zodpovědnější a s tím přichází i dominanta, respekt a často i pýcha. Ta se u Niel možná také objevuje, ale ne v nezdravé míře. Co se o dívce dá ještě říct, je to, že je neskutečně hravá. Opravdu se umí sama zabavit. Vymýšlet různé hovadiny, které pobouří ostatní, ji není vůbec cizí, ba právě naopak. Skrývá se v ní provokatérka, která často zkoumá reakce ostatních na své vyvedené výstřelky nebo pouze odpovědi. Pokud se na ní ale zahledíme z druhé stránky, musíme přiznat, že Niel není pouze veselá osoba, která si užívá každou vteřinu svého života. Umí být vážná, když se naštve, je lepší, když se všichni stáhnout. V takových chvílích by se mohla považovat i slabšího cholerika, ale její sangvinická stránka tohle všechno přebije. Je zkrátka svá, cílevědomá a rozhodně ji to netrápí.

Historie: Niel se narodila osmého dne v roce 1995 v Awoldu do rodiny novodobých manželů Lision a Marca Nyströma. Její dětství nebylo ničím výjimečné. Jako malá ráda chodila do školy, protože milovala kolektiv, do kterého patřila. Jak ale časem byla škola těžší a těžší, už nebyla její prioritou a přátele si začala vyhledávat pomocí navštěvování večírků, barů a klubů. Tohle období ji trvalo asi tak čtyři roky, které jsou takovou černější kaňkou v jejím, jinak poklidném, životě. V tu dobu to opravdu vypadalo, že to s jejím životem půjde z kopce. Puberta zkrátka dokáže divy. Rodiče se ale Niel filozofii nijak nesnažili měnit, moc dobře věděli, že se jednou setká s rozumem. A tak se také stalo.. Právě před rokem. Tohle období dívku hodně poznamenalo, ač se nedá přesně říct, jestli v dobrém či zlém. Ona se za něho každopádně nestydí, bere ho jako svoji součást, z které se poučila a bude z ní těžit zkušenosti v dalších letech. Niel má také o sedm let mladšího sourozence, Donara, který je zkrátka jejím mladším bráškou a tak to také zůstane. Dala by za něho ruku do ohně a z jejich vztahu je jednoduše vidět, jak rodina drží při sobě. V posledním roku musela čelit hodně těžkým rozhodnutím a jedno z těch zásadnějších je právě to, jestli se přihlásit na školu Adorian. Dlouho přemýšlela, jestli se má vydat na další dlouhou cestu studií, anebo si raději začít žít život jako takový. Po rozmluvě s rodiči se nakonec rozhodla. Nastoupí na Adorian.

Helena Xaveria Manson

21. srpna 2012 v 12:16 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno: Helena Xaveria Manson

Datum a místo narození: 2.4.1996, Erisbur (Australský kontinent)

Věk: 16 let

Druh: Čistokrevná

Vzhled: Helena je hodně malá, měří přesných 155cm. Celkově působí velice křehce, často to vypadá, jako by ji měl i měnší vánek bez sebemenších potíží odvát pryč. Má bledou pleť, posetou větším počtem bledších pih, které se pak soustředí hlavně na tvářích a nose, což je pravděpodobně způsobeno tím, že je to přírodní zrzka. Má středně dlouhé rovné vlasy, které jsou, jak už bylo zmíněno, přírodně zrzavé a když do nich zasvítí zapadající slunce, mohou působit, jako by děvčeti "hořela" hlava. To na svých vlasech Helen zbožňuje a nehodlá si je nikdy proto barvit. Tedy...zatím. Ráda si své vlasy nechává rozpuštěné, nebo si je třeba nakulmuje či sváže do copanů, culíků atd. Baví jí tvoření účesů. Má středně velký nos, malé, trochu špičaté uši a téměř věčně bledě růzové rty, jejichž plnější spodní ret se často roztahuje do veselého úsměvu bílých zoubků, který tohle malé třeštidlo skoro nikdy neopouští. Nejvýraznější se na ní ale mohou (za normálního denního světla) zdát oči, které nesou výrazně světle zelenožluté duhovky, orámované jakoby tmavě henědým kroužkem, který se postupně do té zelené rozpouští. Takové oči by člověk nazval asi ''kočičí'', nebo nějak podobně. Nejraději nosí dlouhé šaty různých barev, spoustu náramků na rukou a výrazné, barevné náhrdelníky. Pak má také ráda obyčejná tílka nebo trička, pruhované svetry a plátěné kalhoty. Co se barev týká, má nejraději bílou, béžovou, hnědou a zelenou. Chybí jí malíček na pravé noze, ani to jí ale nebrání mít v oblibě boty s otevřenou špičkou. Nikdy si kvůli tomu prstu nepřipouštěla, že by byla nějak podřadná, jiná, nebo tak. Také zbožňuje různé klobouky a v zimě čepice, nejvíce si pak potrpí na slamáky. Vzadu na krku má vytetovaný květ slunečnice, u kterého se skví malý nápis, ''Sunshine shall shine on you...". Tetování je ale často zakryté jejími rusými vlasy. Svůj vzhled by ani náhodou neměnila a jediné, co na sobě nemá ráda, je její prostřední jméno.

Blíží se uzavření registrací..

20. srpna 2012 v 23:09 | Tým Adorian |  Dopisy stínů
Čas registrací se pomalu ale jistě chýlí ke konci. Proto si Vás dovolujeme upozornit, že máte posledních pár dnů na zaslání nové postavy.

(Pouze pro upozornění, každý hráč může mít maximálně dvě postavy).

Datum uzavření registrací: 27. sprna 2012


Poté se brány Adorianu otevřou až za rok, tak neváhejte a přihlašte se.

Hlášky z poslední akce

19. srpna 2012 v 14:17 | Tým Adorian
Protože poslední uplynulá akce přinesla spoustu chvil, u kterých se smály nejen adminky, ale dle reakcí na facebooku jste se bavili i vy, hráči, rozhodly jsme se vybral nejlepší hlášky z postů a zveřejnit je v článku. Pokud Vám tu něco chybí, napište do komentářů a my to rády doplníme. :)
Tímto bychom Vám také chtěly poděkovat za účast, která byla opravdu početná a především za kvalitní hru, i přesto, že pár jedinců má stále co vylepšovat. Kdo zatouží přečíst si celou akci znovu, můze v knize Uličky. Pokud někdo zatouží spíše přečíst si hru, kdy se Ivy objevil poprvé v baru a setkal se s ním Tobias s Alexis, můžete v Baru. (Nezapomeňte si knihu proslitovat, vzhledem tomu, že se v baru stále hraje, dnešní hra s vypravěčem se posouvá.)
A teď Vás čekají už jen hlášky z poslední hry s vypravěčem, příjemnou zábavu! :)

Protočí nad jeho nadávkama očima a stále tam stojí nabízející mu pomoc, je tu tma jak v pytli, vidí, že kolem něj procházejí spolužáci, ale čeká, nemusí se hnát dopředu, pokud ta dívka není Spiderman neměla by jim uniknout, i když podle těch očí, bůh ví, co je, nechce ji rozhodně podceňovat a už vůbec ne tenhle starej barák!

Jo, polil ho strach o ní a o ostatní, co šli tam za tím světlem, protože mezitím, co oni tady tahali jako z tý pohádky táhli, táhli, ale řepu nevytáhli, ne, že by Darren vypadal jako řepa, bože, na co to zase myslí, leze mu to na mozek, tak se ostatním mohlo klidně něco stát!

Zeptá se ho, tak debilní otázka, jasně, že není v pohodě, když ho teď málem naporcovali jak krocana, kdyby ho nedrželi tady nahoře!

Možná by se teď hodilo říci něco jako.... Darren je moc krásný aby tady pošel. Asi sem možná ani neměli chodit...

Jak tak kouká, pohled se mu zastaví na Darrenovi. Že by novej Pepek námořník? Možná by měli v baru začít prodávat plechovky se špenátem.

Už se zdá, jakoby si zaklíněnou nohu uvolnil, v tom do něho ale vrazí nějaká bezohledná hovada, co asi neumí čumět na cestu. Málem políbí špinavou zem, jak se zlomí v pase díky tomu prudkém nárazu.* To sakra nečumíte? *Ohradí se na ně prudce a hlasitě, co si už z tváře stírá prach, jak se ze stropu práší.

- A náhle začali Darrenovi všichni pomáhat. :D

Místo toho se inteligentní Carl zeptá, kdo je Irvin. Kdyby mohl, hodil by po něm tu nánu Alexis, protože ti dva by si fakt sedli.

Když se na ně zoufale dívá, už mu pomalu přestává docházet v jakém nebezpečí je. Místo toho si pomyslí, že by mohl někdo rozsvítit, protože má naprosto přesný výhled Christine pod sukni.

V tom projevu bolesti a řevu ho ta ruka pustí a stáhne se. Jako kdyby to šlo najednou samo a spolužáci ho vytáhnou na podlahu, kde se už po břiše začne sápat sám a plazit se po ní, aby byl od té díry co nejdál a nehrozilo, že si to ruka šmátralka rozmyslí. Ještě, že ho držela jenom za nohu..

Kope jednou nohou, tu druhou má na podlaze, takže je dost možné, že jestli ho to potáhne dál, roztrhne se v rozkroku a nebude mít děti. No, to by zase tak nevadilo.

* Co že? * Zeptá se jí pro jistotu, ještě jednou. * A kdo je to Irvyn? * Zeptá se Darrena, který vypadá jako znalec.

Nad jeho nabídkou dlouho neuvažuje, jestli si má vybrat, jestli se vrhne do náruče tomu cizímu klukovi a nebo Carlovi, je to asi jako by se rozhodovala mezi žumpou a rajskou zahradou.

(To jsou bubny? Panebože, první ta zpívající holka a teď bubny, to se tu pořádá nějaký charitativní koncert?)

*Podívá se na tu holku a v očích jí bleskne vztek.* Jestli ti to nedošlo ty krávo tak se tady snažíme někoho vytáhnout z díry! Takže drž hubu! A jestli myslíš toho vraha tak je to Ivy, ne Irvyn, ty krávo hluchá!*Zaječí na ni pronikavým hlasem.*

*Ou*Zkousne si ret a pomalu ho obejde, aby k němu stála čelem. Když zapraská podlaha polkne* Já nechci do sklepa*Zakňučí tiše, ale místo toho, aby šla nahoru jako ostatní, klekne si na zem. Vážně nechce letět podlahou dolů, takže alespoň trochu rozloží váhu. Chytí klukovu ruku a povzdechne* Ještě jedna stížnost a šlápnu ti na hlavu, aby jsi tou dírou, proletěl celej.*Zasyčí k němu vztekle*

*Heej lidi. Co to tu sakra vyvádíte? * uvědomí si proč přišla. * Tohle bude možná znít trochu divně, ale... přišla jsem z baru. Potkala jsem tam Tobiase. A... taky Irvyna. Mám někomu říct, že se vrátil. Nemám tedy ani tušení komu, ale tak detail, že? *tahá u toho tak usilovně, že spadne na zadek a chvíli jí trvá než se zvedne. Pak si uvědomí, že po ní něco leze. * Aááá. Pavouk!* rychle ho ze sebe setřepe a zjišťuje, kde vlastně je. *Hm... sem jsem vlezla dobrovolně, jo? Teda... to bych do sebe neřekla...

*Chvíli přemáhá chuť obou dvoum vrazit, pak si ale jen nasadí sluchátka do uší a párkrát se zhluboka nadechne. Ví jak je těžké uvěřit takové zprávě, ale nemá nervy to vysvětlovat někomu kdo na ni řve a kašle na to, že by teoreticky mohla mluvit pravdu. Možná měla zůstat v baru. Tam po ní alespoň nelezli pavouci a neřvali na ni lidi, kterým chtěla pomoct.*

*koukne na Ismaela, který stojí vedle něj. Když se na ně snese prach z omítky, rychlým krokem vkročí do domu a rohlídne se okolo sebe. Pohled mu padne na neznámého kluka s nohou v díře a do něj vrazila Christine s dalšim neznámym klukem. Pomalym krokem se vydá směrem ke schodišti a dává si pořádnýho bacha, kam šlape, aby náhodou neskončil jako oni. Vzal si na sebe svý oblíbený tenisky a nechce si je roztrhnout nebo je jakkoli poškodit.* Ste v pohodě? *zeptá se skupinky tří lidí, když se k nim dostane* Ty by sis měl dávat bacha.. *tohle směruje na Darrena, nepatrně se pousměje. Nečeká na odpověď a pokračuje do prvního patra za klukem a dívkou, se kterýma se neseznámil, a tou tajemnou dívkou.*

Vypravěčujeme...

17. srpna 2012 v 19:54 | Tým Adorian |  Dopisy stínů

Zdravíme studenty Adorianu,

Jelikož někteří z Vás dlouho nezavítali do baru nebo se náhodou nachomýtli při poslední akci, rozhodly jsme se stručně sespat události z posledních dvou akcí, abyste měli přehled o událostech.
Začaly bychom prvním vypravěčem, který se odehrál v datu 12.8. Jednalo se o první naznačení dějové linie. Z vězení utekl nejnebezpečnější potomek Smrti - Irvin Vern Yvian též přezdívaný jako Ivy. Několik staletí byl střežen lidmi z Elity, dokonce i samotným Bansheem. Vyhlásilo se po něm celosvětové pátrání a nyní se pohřešuje přibližně sedm dní. Co z toho vyplývá - zmobilizovala se armáda na všech kontinentech a po celém městě jsou rozmístěni Špehové, kteří sbírají informace a zároveň střeží pozemky university Adorian.

Ivy je přibližně 185 cm vysoký, vzhledem se podobá muži ve věku 45 let, má protáhlý obličej s ostře řezanými rysy, hnědé, narezlé vlasy s plnovousem, hnědozelené oči a na krku má vytetovaného kolibříka. Jestliže na něj narazít v knize, nehrajte si na hrdiny, jedná se i nebezpečného muže s vysokou inteligencí. Podlost a vyšinutost mu není cizí.

A nyní k druhé akci, kterou si jedna z adminek náramně užila :) Asi většině hráčům, kteří se druhého vypravěčování účastnili, došlo, že se setkali s tvory, kteří se samozřejmě záměrně nevyskytují v našich reáliích. Těmto stvořením se říká Stínové. Tento pojem Vaše postavy ještě neznají, pouze byl naznačen v postech vypravěče. Co to pro ostatní znamená - samozřejmě další akce, tentokrát výpravné. Budete bádat po původu Stínů a co jsou vlastně zač. Nezapomínejte, že i z pozorování o Stínech už znáte několik důležitých faktů a charakteristický rysů. Vaše postavy jsou stále lidi poznávající svět, a proto nemohou znát temná zákoutí města Awold dopodrobna. Stále se budete dozvídat nové a nové věci, pod dohledem vypravěče samozřejmě. Avšak dávejte si pozor. Ne každá badatelská akce je bezpečná ;)

Dále bychom chtěly pochválit hráče za skvělou poslední hru. Týká se to těchto postav - Daniel, Felarin, Dóra, Tachiko, Carl a Christine. Jakožto adminka Railen bych Vám moc chtěla poděkovat za spolupráci s vypravěčem, skvělé reakce a týmovou práci mezi Vámi. Doufám, že jste tuhle mojí psychoakci zvládli bez větší újmy, protože jich bude víc 3:).

Tímto bychom ještě naposledy chtěly studenty upozornit, aby byli obezřetní. Zdá se, že se ve městě budou dít ještě podivnější věci, než se zpočátku zdá...

P.S.: Již brzy se budou uzavírat registrace na Adorian. Přesné datum uveřejníme s několikadenním předstihem.

S přáním hezkého temného večera,

Tým Adorian

Ryan Lorian Durton

16. srpna 2012 v 16:42 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno a přijmení: Ryan Lorian Durton

Datum a místo narození: 28.2.1995, Awold, Európsky kontinent

Věk:17 let

Druh: Čistokrevný

Vzhled: Pomerne vysoký chlapec, alebo po vonkajšej stránke možno už aj muž. Vyspelý na svoj vek a dobre stavaný. Nijak zvlášť k tomu ale neprispelo cvičenie či šport, sám vždy predsa tvrdí, že na podobné malichernosti nemá čas. Existuje na to jediné vysvetlenie, k tým svalom, čo obopínajú jeho telo, dopomohol krutý život tam vonku. Ale to je iná kapitola, tak späť k jeho vzhľadu. Na prvý pohľad, najobyčajnejšie na ňom je jeho oblečenie. Príliš často ho stretnete v džínsoch, je jedno či tmavých alebo svetlých, do očí bije hlavne to, že nové už nie sú dlho. Skôr obnosené a na niektorých miestach možno už aj rebelsky prešúchané. Tričko, čo obopína svaly na jeho hrudi, najčastejšie z časti prekrýva čierna kožená bunda, ktorú má na sebe takmer vždy. Že frajerský štýl? On to tak neberie... možno. Tmavé vlasy si vždy stoja ako chcú, ak to poprípade prehrabovaním sa v nich ešte nezhorší. Tvoria však neprehliadnuteľný kontrast s jeho bledou pleťou, ktorú zdedil po matke - severanke. Na svet sa však nedíva bledými očami, aké sú obvyklé v tejto zemepisnej šírke. Skôr nezvyčajné, tmavé a chladné. A predsa niekedy pôsobia sladko ako roztopená čokoláda. Tento chlapec má tisíc tvári, avšak jedno je isté - úškrn na jeho sýtych perách je skôr ľadovo škodoradostný a nie prejavom radosti. Aj tento úškrn však vždy v jeho líci vyreže jamku - rozkošnú a milú, priam detskú. Ironické, že?

Povaha: Ryan je prototypom človeka, ktorý si už toho odžil priveľa na to, aby sa ho niečo dotklo. Ako by to povedala jeho matka - má emocionálny rozsah čajovej lyžičky. On si to však neberie zaťažko. Ako by aj mohol, však? V postate svojej osobnosti je totálny flegmatik. Málo čo ho dokáže nadchnúť, málo čo priviesť do zúrivosti. Práve preto ak sa niekomu podarí u neho vyvolať akékoľvek emócie, prežíva ich o to viac ako ostatní. To však veľmi nečakajte. Fakt málokomu sa podarí vyvolať v ňom čo len iskierku pocitu. Nemyslite si však, že kvôli tomu je jeho tvár vo večne neutrálnom výraze a on si nevšíma nič okolo seba, akoby bol zavretý vo svojom osobnom vesmíre. To by ste sa teda pekelne mýlili. Tento chlapec je totiž až nad mieru všímavý a málo čo ujde jeho pozornosti. Či už ide o zmenu niekoho nálady alebo o najnovšiu klebetu, čo sa šušká lokálom. Na počudovanie väčšiny ľudí je Ryan pomerne spoločenský tvor. Dokáže pozorne počúvať a rozprávať celé hodiny hoc aj o nepodstatných hlúpostiach, takže väčšinou máte pocit, že rozpráva veľa, zároveň však prídete na to, že vám dokopy nepovedal nič. Háčik v jeho povahe je totiž v tom, že aj keď on svoje pocity veľmi neprežíva, klamať vie výborne. A to nie len slovami ale aj telom. Zaujatý postoj, nadšený výraz v tvári, úsmev či úškrn, čo sa rýchlo každému dostane pod kožu, bez toho aby si uvedomili, jeho skutočný odstup a chlad. Lorian nemá priateľov, on ľuďom skrátka neverí, on má len ľudí, ktorí veria jemu a on ich môže s pokojom v duši využívať.

Historie: Ako už bolo naznačené, Ryan nemal ľahký život. Narodil sa do krutých podmienok severu. Do krutých však nie len kvôli tej zime, skôr preto, že sa narodil slobodnej matke. Žene, ktorá dlhé roky pracovala ako kurtizána a rozhodne svoje povolanie nehodlala opustiť, kvôli akémusi decku. A tak vyrastal v bodreli, keď jeho matka "zarábala" pri ňom sa ako opatrovateľky striedali iné ženy pochybnej povesti. Ako šesťročný, dostal zápal očných spojiviek a keďže matka nemala na lekára, previazala mu oči bielou šatkou a tak chlapec rok a možno i viac nevídal svet, aby si boli istí, že choroba sama pominie. Nárazy do stien a schody boli tými ľahšími zraneniami, horšie to už bolo s podnapitými zákazníkmi jeho matky, ktorí si často radi buchli do malého "slepého" decka, čo sa plietlo pod nohy. Smutné, však? Mám však jedno šťastie, že život ma naučil klamať a vymýšľať si. Áno, správne. Celé toto je lož, teda, až na jednu vec - ten sever. 28. februára 1995 sa totiž v Awolde skutočne narodilo dieťa. A nie nebol to pekný deň. Snežilo, mráz štípal, vietor fúkal ako bláznivý. Taká tá pravá Švédska zima bola nepopierateľná - nič výnimočné. Čo ale bolo výnimočnejšie je že tento chlapec sa narodil do bohatej rodiny Awoldskej elity. Len tak, bum, ako z neba mu spadlo na hlavu vysoké postavenie a majetok, priam až úcta od tých nižšie postavených. Už to malé urevané decko v postieľke bolo čímsi jedinečným. Či skutočne? Nie, bolo to obyčajné tuctové dieťa. Plakal, jedol, spal a rástol. S prvými krokmi prišli prvé pády. S prvými pádmi obité kolená a opäť plač. Iné oproti ostatným deckám to bolo len v tom, že mu za zadkom behal sluha, aby mu kolienka hneď ošetril a utrel z líc slané slzy. Povedzme to tak, že z Ryana rýchlo vyrástol jediný rozmaznaný synáčik, ktorý mal snáď všetko, čo mu rodičia na tváričke videli. Podobným spôsobom si dupol, aj keď mu chcel otec zaobstarať súkromných učiteľov, aby sa mohol vzdelávať v pohodlí domova. Ale nie, on nechce učiteľov, on chce ísť do normálnej školy medzi bežné decká. On chce hrávať basket, možno futbal, chce chodiť na pochybné školské výlety a chce sa normálne učiť v školských laviciach. No "učiť sa". Skôr čumieť von oknom ako normálne deti v jeho veku a profesorov starostlivo ignorovať. Aj napriek nevšímavosti sa však na neho toho nalepilo dosť. Dosť na to, aby skončil základnú s dobrými výsledkami a jeho rodičia mohli byť šťastní za svoje dokonalé dieťa. Áno, rozprávka sa už končí. Z Ryana totiž skutočne vyrástol rozmaznaný chlapec, ktorý vždy dostal čo chcel. A keď sa dostal do pubertálneho veku, priestor na rebéliu akosi nezostal. Nie na tú normálnu. Nikto neriešil jeho výstrelky, nekomentovali jeho neskoré príchody domov, ani striedanie slečien, ktoré po jeho boku kráčali na večierky. Mohol si dovoliť čokoľvek. A práve to ho štvalo. Preto si jedného dňa len tak z ničoho nič pobalil tašku, do vrecka džínov strčil nejaké peniaze a vybral sa preč. Za hranice Awoldu, za hranice Švédska, za hranice Európy. Prvá zastávka Everas, Americký kontinent. Ten rozmaznaný fagan si však rýchlo uvedomil, že v novom meste, kde jeho meno nič neznamená, to nebude mať také ľahké. A peniaze sa rýchlo minuli. Prišli noci strávené na lavičke v parku, dni, keď nemal čo jesť. Musel sa naučiť čosi si odpracovať, čosi ukradnúť. Vyvinul sa v ňom zmysel pre prežitie, ktorý mu doteraz v zlatej klietke chýbal. Ďalšia vec, čo na seba nedala dlho čakať bola nedôvere k ľuďom na okolo. Sám, bez priateľov na úplne novom mieste, kde mu nikto nebol ochotný pomôcť len tak nezištne. Ľudia ukázali svoju obvyklú krutú stránku. Na druhej strane mu to ale aj pomohlo. Naučil sa stáť na vlastných nohách a využívať každú príležitosť, i keď začiatky boli ťažké. Nebudem spomínať monokle, zlomenú ruku alebo iné modriny, to všetko boli len nepodstatné súčasti jeho života - tvorenia novej osobnosti ktorou sa stal teraz. Za dva roky je z neho úplne iný človek. Z ukradnutých peňazí si kúpil lístok na loď, ktorá ho má priviesť späť. Vracia sa domov? Nie tak celkom. Skôr len do Awoldu, pretože v jeho hlave zo sekundy na sekundu skrsla myšlienka, že by chcel okúsiť, aké je byť študentom Adorianskej univerzity. Dostane sa tam? Nechajte sa prekvapiť!

Tachiko Shinju Manabu

13. srpna 2012 v 18:14 | Tým Adorian |  Studenti

Jméno: Tachiko Shinju Manabu

Datum a místo narození: 15.4.1995, Chawad (Asijský kontinent)

Věk: 17 let

Druh: Čistokrevná

Vzhled: Tachiko má kaštanově hnědé kudrnaté vlasy, sahající kousek pod ramena, které si snad jako jedna z mála jejích vrstevníků ještě nikdy nebarvila. A protože věří, že je to tak pro vlasy lepší, tak si je ani nefénuje, ani nežehlí. Plánuje si vlasy nechat narůst co nejdelší, dokud ještě budou držet vzhled "načechraných kudrlinek jako od pudlíka". Její oči barvy hořké čokolády většinou ukazují dosti upřímně to, co se v ní odehrává, často v nich však najdete i zvláštní, zasněný výraz. Pihu na pravé straně obličeje má po matce, stejně jako husté a dlouhé řasy. Poměrně bledou pleť pak zdědila po otci. Postavy není určitě obézní, ale na druhou stranu ani přehnaně hubené. To, že je "v horních partiích poněkud vyvinutější", jí kdysi přinášelo posměch od ostatních, stejně tak jako ony vlasy, které v končinách světa, kde se narodila, nejsou dvakrát běžné. Co se výšky týká, je Tachiko taková průměrná, naposledy když se měřila, bylo to 163cm a ona doufá, že už ani více nevyroste. Styl jejího oblékání je dosti různorodý. Zbožňuje kombinace pastelových barev s černou, různé světříky, zvonové kalhoty, nebo třeba kraťasy či krátkou sukni doplněnou barevnými nebo vzorovanými punčocháči. Na nohou má skoro vždycky pohodlné socky, v zimě pak vysoké kozačky se šněrováním. Nemá moc ráda šaty nebo sukně bez kapes, jelikož si vždycky s sebou chce nosit alespoň malý kousek papíru a tužku. Tachiko má v pravém uchu pět dírek, v nichž se jí lesknou různé stříbrné náušničky nebo třeba třpytivé kamínky, zatímco v levém uchu má dírku jen jednu, a z té vždycky vysí malý stříbný pentagram na řetízku. Ke každému z těch šperků se váže nějaká důležitá událost v jejím životě. A jak chodí doma? Prakticky stejně jako na veřejnosti, jen v tom, co už působí obnošeněji. Na levé noze na kotníku pak má přivázaný náramek, spletený ze tří pramenů barevné kůže.

Tracy Reagan Carrigan

9. srpna 2012 v 23:11 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno a přijmení: Tracy Reagan Carrigan

Datum a místo narození: 7.9.1995, Awold (Evropský kontinent)

Věk: 16 let

Druh: Čistokrevná

Vzhled: Nevyniká nijak specificky svou výškou, ani vzhledem, a přesto by se dalo s jistotou říct, že reprezentuje typické severské dívky. Měří úctyhodných 170 centimetrů a dny, kdy bývala na základní škole vyšší než kluci, už dávno pominuly. Její vlasy jsou kaštanově hnědé s mírně zvlněnými konečky a lemují její bledý jemně řezaný obličej. Čelo mívá zpravidla vždy odkryté, pokud zrovna nenosí čepice a jen zřídkakdy ho starostlivě krčí. Pod tmavým tenkým obočím má zasazený jeden pár očí s tmavě hnědými duhovkami, které vždy a s oblibou zabodává do středu jejího zájmu. Malý nenápadný nosík spolu s plnými rty jsou posledními částmi jejího obličeje a hlavně na nich lze s jistotou rozpoznat, jak se cítí. Postavu má celkově štíhlou, s výraznými klíčními kostmi. Svou řeč často doplňuje jednoduchými ladnými pohyby dlaní. Do společnosti ráda zavítá ve šněrovacích botách, které jsou neodmyslitelnou součástí jejího já, v džínech a svetrech rozmanitých barev. Chová silnou averzi vůči minisukním, ale s šaty a sukněmi po kolena větší problém nemá. Doma, asi jako většina lidí jejího věku, pobíhá v teplákách a volném tričku a je nejvíc sama sebou v tom, v čem se cítí nejlépe.

Povaha: Dala by se označit jako docela klidná a nekonfliktní dívka, ale jak se říká, tichá voda břehy mele. Ve společnosti se na sebe nesnaží upozornit, spíše se drží stranou všech konverzací a jen pozoruje lidi. Když se s ní ale dáte do řeči a dovolíte jí se otevřít, uvědomíte si, jak citlivá osoba se pod tou maskou lhostejnosti a sarkasmu ve skutečnosti nachází. Jen málo věcí jí rozhodí a mezi ně patří fakt, že si neumí přiznat chybu a nést za to patřičné následky. K této její vlastnosti se i mimo jiné vztahuje i její tvrdohlavost a odhodlání vytrvat ve svém názoru až dokonce. Jen málokomu se podařilo jí přesvědčit o tom, že nemá pravdu. Nenechá si líbit ani sebemenší urážku na její osobu nebo rodinu a okamžitě od ní můžete čekat hlasitou odezvu. V hádkách je velmi vášnivým řečníkem a snaží se mít vždycky poslední slovo a to se jí mnohdy opravdu nevyplatilo. Umíněnost je tedy další její negativní vlastnost. Je velmi nedůvěřivá, co se lidí týče. Nemá to žádný specifický důvod, zkrátka nemá osoby svého věku příliš v lásce. Nejvíce si rozumí s mladšími nebo staršími lidmi a v jejich společnosti se také snaží nejvíce zdržovat. S oblibou si zakládá ruce na prsou, když na něco čeká, je nervózní nebo naštvaná. K pozitivním vlastnostem by se dalo připsat odhodlání postavit se za své přátelé, když jsou v nouzi. Rozhodně se neředí k těm typům, které někomu bezdůvodně podráží nohy a tak od ní můžete čekat férové jednání a zacházení ve stylu "chovám se k tobě tak, jak se ty chováš ke mě". V pozici přítele je to velmi společenská, usměvavá a především spolehlivá osoba, které není smích a pochopení cizí. Jenomže jestli si to všechno chcete získat, bude to jistě nějakou chvíli trvat. Nadevše nesnáší pokrytce, ignoranty a další jim podobný zvěřinec. Ve volném čase se věnuje jízdě na koni, čtení nebo pozorování lidí.

Historie: Tracy se narodila Deborah a Alanovi Carriganovým sedmého září jednoho velmi slunečného dne jakožto druhorozený potomek. Její o jedenáct let starší bratr Benjamin ni už od začátku nejevil špetku zájmu a choval se vůči ní velmi chladně a odtažitě. Matka pracující jakožto diplomatka se musela kvůli mateřské na čas vzdát své pevné pozice a starat se o domácnost. Jelikož to ale byla žena energická a doma jí nebylo možné zadržet déle jak na pár hodin, na tři roky zastávala nenáročnou práci sběratele duší, dokud Tracy nenastoupila do školky. Poté se znovu ujala role diplomatky a trávila s dětmi více času. Alan pracující jako špeh pro Evropský kontinent zpravidla nebýval moc často doma, dalo by se říct, že ještě ani nepřekročil práh domu a znovu ho volali do práce. I přes náročnost povolání obou rodičů celou rodinu spájel Tracyin dědeček Darragh, který vedl výchovu obou dětí Carriganových. Tracy v dětství ke štěstí nic nescházelo, snad jen jí trochu trápila bratrova odtažotost a absolutní nezájem o její osobu. Kromě chladných pozdravů a jednoslovných odpovědí jí až do šesti let. Přelomovým okamžikem se stal Benjaminův nástup na Adorian. Chlapec byl značně nervózní, a tak se mu malá Tracy stala oporou. Když se pak po roce učení o prázdninách vrátil domů, byl jako vyměněný. Z tvrdohlavého a zamlklého chlapce se stal takřka ze dne na den výřečný milý kluk. A takovým zůstává dodnes. Ačkoliv je vztah mezi Tracy a Benjaminem stále váhavý a rozpačitý, rozhodně se posunul kupředu, což dívce značně zvedlo sebevědomí. Ve škole vynikala hlavně v dějepise a zeměpise. Ještě nestihla vystudovat základní školu, když se od nich Benjamin po pěti letech učení na Adorianu odstěhoval do Everasu, aby tam mohl zastávat post písaře. Často své sestře píše dopisy, především o tom, jak se mu daří v práci a v čem se Everas od Awoldu liší. A jelikož práce písaře není tak docela sedavá, dovolil si Bejnamin vzít svou sestru na malý výlet do Everasu a Ivetrasu. Na další prázdniny se chystají dobýt Oach, Erisbur a Chawad. Když Tracy vystudovala základní školu s překvapivě dobrými výsledky, rozhodla se kráčet ve stopách svého bratra a studovat Adorian. Ovšem dodnes stále váhá, čím by v budoucnu chtěla být, a tak doufá, že jí právě tato universita pomůže ujasnit si priority a objevit to, v čem je nejvíc dobrá.

Aktuální zprávy

7. srpna 2012 v 22:43 | Tým Adorian |  Dopisy stínů

Zdravíme hráče Adorianu,
přišla chvíle, kdybychom Vás měly znovu informovat o novinkách naší RPG hry a o následujících chvílích, které ve hře brzy nastanou.

Začneme věcmi minulými. Uvítací večírek je za námi, doufáme, že si ho všichni účastníci užili, a že takto hojná účast bude i na dalších akcích. Chtěly bychom všem hráčům poděkovat, že si našli čas a přišli se k nám do baru pobavit. :-)

Od čtvrteční akce jsme se rozhodly odrazit k tomu, abychom sepsaly průběžné výsledky školky. Oceníme, když se naše rady vezmete k srdci a budete se jimi řídit. Výsledky nejsou v žádném případě konečné! Takže nezapomínejte, že se vše může změnit. A to k lepšímu i k horšímu..

Dále bychom chtěly promluvit k hráčům, kteří si vedou své vlastní blogy ať už s tvorbou literární, deníčkovou, anebo jinak zaměřenou. Chtěly bychom naše hráče s jejich blogy na stránkách Adorianu propagovat, proto ti, kteří svůj blog mají, ať napíší pod článek do komentářů. Samozřejmě, bychom byly rády, kdyby si naši hráči umístili ikonku Adorianu na svůj blog.

Vzhledem tomu, že několik hráčů si očividně postavilo hlavu a i přesto, že jsme říkaly, že na Facebooky je času dost, si profily pro své postavy založili, rozhodly jsme se nabídnout založení FB profilů i ostatním postavám, aby se necítili mimo dění. Školka ještě ale není u konce, takže pokud si založíte Facebook a poté se na univerzitu nedostanete, tak to už bude Váš problém. - Facebookové strány univerzity Adorian -

Dostáváme se k poslední věci, kterou Vám chceme prostřednictvým tohoto článku sdělit. Zaznamenaly jsem už pár narážek na to, že k dispozici je zatím jen jedna kniha. Důvody jsme už vysvětlovaly na chatu, ale klidně je zopakujeme i zde.
Jedna kniha je proto, že slouží jako školka a my Vás nechceme nahánět v deseti knihách. Spousta z Vás má ve hře ještě nějaké nedostatky a od toho je zde školka, aby se ty nedostatky odstranily.
O místo na hraní se rozhodně nemusíte bát, máme pro Vás připraveno něco kolem třiceti knih.

Abyste ale nebyli zklamaní a my Vám udělaly alespoň nějakou radost, rozhodly jsme se, že Vám přidáme novou knihu.
Školka se tedy odehrává ve dvou knihách, obě dvě máte pod textem.

Bar

Ulička


Přejeme příjemnou zábavu,

Tým Adorian

Christine Michiko Brown

6. srpna 2012 v 18:26 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno: Christine Michiko Brown

Datum a místo narození: 8.3. 1996, Awold (Evropský kontinent)

Věk: 16 let

Druh: Čistokrevná

Vzhled: Christine není úplně malá ani úplně vysoká, měří nějakých 160 cm. Má výrazné boky, ale hrudník nic moc, né, že by byla úplně plochá, ale zrovna mezi největší rozhodně nepatří. Má hodně bledou pleť, v letních měsících je mírně nazlátlá a v těch zimních nabírá až porcelánového odstínu. Její výška a pleť není, ale to co lidé vidí a upoutává to jejich pozornost. Ta nejvýraznější část jejího vzhledu hrou rudé vlasy, ne rudé jako zrzavé, ale rudé téměř jako cihly. Občas je barví i tak, že je polovina hlavy černá a polovina červená, ale momentálně se drží jen červené. Vlasy má dlouhé asi po prsa a lesklé i přes tolik barvení. Jejímu obličeji dominuje obrovský zářivý úsměv s bílými zoubky a orámovaný tenkými rudými rty. Oči mají mandlový a zelenošedou barvu.

Povaha: Je to snad nejspolečenštější člověk na světě. Miluje konverzaci a mích a pozornost. Je to ten typ člověka co uvidí naprosto cizího člověka a začne si s ním povídat jako by ho znal snad celé roky. Má nakažlivý smích a nemá ráda lidi co jsou nespolečenští a zamlklí. Ale pravda je, že když má dobrou náladu tak, že tohoto člověka bere jako výzvu a není šťastná, dokud ho nerozveselí a neuslyší smích. Občas může být svým chováním až netaktní, nebo protivná. Nepřemýšlí nad tím co říká prostě plácá so si myslí, nebo co ji zrovna napadne. Občas je děsně urážlivá a má sklony k přehánění. Pokud ji naštvete, může být agresivní a to pořádně, až to občas může někoho vyděsit. Ale upřímně jak agrese rychle přišla, zase odejde. Nenávidí když musí přiznat, že jí něco nejde a když se tak stane začne kňučet a dětinsky pištět a propadat zoufalství. Je to prostě záhada sama.

Historie: Christina se narodila se v Awoldu. Oba její rodiče byli špehové, ale její matka krátce po porodu utekla s tím, že by ji Christine brzdila v kariéře, takže s ní žil jen její otec. Jejího otce do toho města(Chawad) přivedla práce, ale během jeho úkolu se zranil a musel najít ošetřovatelku a tak se poznal s Moniko. Později se vzali a narodil se jim syn, Moniko Christine milovala jako vlastní a dokonce si druhé jméno pro obě děti vydupala v Japonštině. Tak Christine získala druhé jméno-Michoko, kterým ji oslovovali všichni známí, takže stejně její jméno Christina používal jen její otec. Měla spokojeně dětství, převážně jen s matkou a mladším bratrem, protože její otec jakožto špeh neustále cestoval a viděli ho asi jednou ročně. Nějak moc jí to nevadilo. Když otec přijel, nastal řád a ona s bratrem si nemohli hrát tak moc. I přes to, že Moniko, byla a je nevlastní matka nemohla nikdy mít lepší, která by ji tak milovala. Jak postupně rostla, čím dál více se zajímala o taiči, které praktikuje dodnes.

Průběžné výsledky školky

5. srpna 2012 v 19:08 | Tým Adorian |  Dopisy stínů
Vzhledem tomu, že se dostáváme do konce první poloviny školky, rozhodly jsme se Vás informovat o tom, jak si zatím vedete. Musíme přiznat, že někteří nás mile překvapili, u jiných máme pocity smíšené, beznadějné případy tady naštěstí nejsou. Zatím. Nezapomeňte, že nic není konečné, vše se může změnit, a proto tento článek slouží pouze jako informační!

Ian Carehold

4. srpna 2012 v 22:41 | Tým Adorian |  Studenti

Jméno: Ian Carehold

Datum a místo narození: 11. ledna 1995, Awold (Evropský kontinent)

Věk: 17

Druh: Čistokrevný

Vzhled: Už odmalička převyšoval chlapce o deset centimetrů a tak není divu, že už se ve svém věku může chlubit svými 190 centimetry, což je pro něj dokonalý standard. Nepřiřazujte ho ale k žádným svalnatým chlapcům, postavu má akorát, široká ramena a na břichu a pažích se mu mírně rýsují svaly. Vlasy světle hnědé barvy si češe jen zřídka a mnohdy ho lze zahlédnout, jak mu prameny trčí do všech světových stran a spadají mu do čela. Obličej má tvar oválu s nepříliš ostře řezanými rysy. Pleť má mírně pobledlou, což je typickým znakem každého seveřana. Oči má věčně stočené do půlměsíčků, jinak mají mandlovitý tvar a oříškově hnědé duhovky, které zakrývá mírný stín z obočí, které s radostí krčí a tak jde na něm dobře poznat současná nálada majitele. Celému obličeji dominuje větší nos a plnější rty. Co se oblečení týče, dává přednost tmavším barvám, jako je modrá, šedá a černá. Nejradši má volnější džíny a bavlněná trička, jako obuv si volí nejčastěji tenisky nebo botasky, to záleží na tom, kam zrovna jde a jaké je počasí. Nedělá mu problém obléct se i do společenského oděvu, i když je raději sám sebou.

Povaha: Jedná se o klidný usměvavý typ člověka. Rád si udělá legraci z ostatních, ale i ze sebe samotného, takže by se dalo říct, že smích mu není vůbec cizí. Někdy může mít až uštěpačné poznámky a při špatné náladě má sklony k cynismu, v lepším případě k sarkasmu. Obvykle se nenechá vytočit, zastává názor, že nejsilnější je ten, kdo má moc sám nad sebou a toho se snaží držet. Když mu ale uštědříte ránu, rád vám jí hned vrátí zpátky i s úroky. Nikdy po sobě nenechá šlapat a i když je velmi společenský a přátelský, je třeba se v jeho přítomnosti mít na pozoru. Ve společnosti se zdá být velmi společenský a sdílný, ale ten, který má dobré postřehy si může všimnout, že nikdy svými slovy nezabrousí hlouběji ke své rodině nebo přátelům či minulosti. Tady si staví vysokou tlustou zeď s příkopem a zpravidla zůstává klidný, skoro lhostejný a většinou rychle a vyhýbavě odpoví nebo z ničeho nic odbočí od tématu. Za léta se naučil smutek dobře maskovat smíchem, takže lze jen těžko rozpoznat, zda se snaží přesvědčit sám sebe, že přijdou lepší dny, nebo se skutečně skvěle baví. V soukromí nebo vážnější situacích nasazuje zpravidla kamennou masku a jedná bez vtipů nebo rýpavých poznámek. Ačkoliv se to nezdá, je velmi těžké si Iana pevně přiklonit na svou stranu. Je málo důvěřivý, s lidmi se rád baví, ale jen málokdy navazuje pevnější vazby nebo spojenectví. Když už se vám ale povede si ho získat, můžete zjistit, že je naprosto odlišný a dá se o něj pevně opřít. Nedoporučuji ho zrazovat nebo mu podrážet nohy. Na to je vyloženě alergický a často takové údery vrací dvojnásobně větší a příliš se neohlíží za následky. Když se naštve, mívá problémy s ovládnutím agrese, protože to není pocit jemu vlastní a často se jím nechá strhnout, takže se z něj stane osoba k nepoznání. Jeho největším zlozvykem je mírné manipulování s lidmi v jeho prospěch. Většinou si ale snaží se vším poradit sám. V dětství se učil hrát na kytaru, což mu vydrželo dodnes a je to jeho koníčkem, bohužel poslední dobou si nenašel volnou chvíli k vibrujícím strunám. Přímo nesnáší cestování letadlem, rád je "při zemi", jak on s oblibou říká.

Historie: Narodil se Elen a Cedricovi Careholdovým jako prvorozené dítě jedno chladnějšího rána v Awoldu. Přibyl do chudší rodiny, která bydlela na okraji města, kde zdejší domy i ulice vypadají jako úryvek z venkovského světa. Zdálo se ale, že mu nic ke spokojenému životu neschází. Elen zastávala práci Sběratele duší a otec byl Strážcem, dokud nebyl zraněn jedním potulným zlodějem a následky nese dodnes - stal se z něj mrzák kulhající na levou nohu. Dalo by se říct, že výchovu už od raného dětství pevně v rukou svíral otec a matka živila rodinu. Cedric učil Iana sám poznatky o zemi, historii lidí i dětí Smrti a vštěpoval mu zvyky jejich města, která si později osvojila přijal za své. Vynikal především v zeměpise, v historii už lehce pokulhával v datech. Ani jeden z rodičů na vzdělání mladého chlapce nešetřil, ale výuku měl především domácí, aby se udrželi na nohou a aby měli malou rezervu pro dalšího přicházejícího potomka. Tím byla malá Sam, která se narodila přibližně o sedm let později po narození Iana. Ten jí zpočátku odmítal ne z důvodu, že by se pozornost rodičů odvracela od jeho osoby, ale zkrátka nevěděl, co dělat správně a jak se chovat. Cokoliv nového v dětství odmítal, jednoduše měl rád věci při starém. Malá Sam sice vnesla do rodiny menší finanční komplikace, ale mimo jiné také světlo a stmelovala rodinu dohromady. Situace se na chvíli zdála být o něco světlejší, když se z Erisburu vrátil Ianův strýc a Cedricův bratr Ethan, který v Ianovi viděl značný talent a rozhodl se oběma dětem financovat vzdělání. Sam začala chodit do školy a šestnáctiletému Ianovi svítalo na lepší časy a možnost dostat se na Adorian, kam složil zkoušky. Jenže zdání klame. Malou Sam ve věku deseti let zabil vyšinutý kapsář, který jí přepadl, když odcházela ze školy. Pro dospívajícího chlapce bylo nelehké se vyrovnat ze ztrátou sourozence a tak se z hřejivého domova stala tichá a chladná domácnost bez žertu. Největší oporu mu tehdy poskytl strýc, který ho neustále zaměstnával, aby odvedl jeho myšlenky jiným směrem a donutil ho jít dál. Přibližně po pěti měsících tvrdé dřiny se veškerá snaha vyplatila a rodina se znovu postavila na nohy. Ale nikdy už nic nebylo tak jako dřív. Chlapec, ačkoliv byl velmi společenský a usměvavý si příliš lidi nepouštěl k tělu. Ve volných chvílích si chodil hrát na do zadní zahrady na kytaru, kde měl klid. Těsně před jeho sedmnáctými narozeninami se jeho strýc nadobro přistěhoval i se svou manželkou do Awoldu, aby Iana mohl lépe podporovat ve vzdělání a on mohl pokračovat v otcových šlépějích a studovat školu, kterou dříve navštěvoval i on.

Tobias Isak Törre

4. srpna 2012 v 21:46 | Tým Adorian |  Studenti


Jméno:
Tobias Isak Törre

Místo a datum narození: 5. září 1995, Awold (Evropská univerzita)

Věk: 16 let

Druh: Čistokrevný

Vzhled: Muž, jehož výška přesahuje hranici sto osmdesáti centimetrů, Vás na první pohled zaujme něčím, co je hodně těžké pojmenovat. Budete ho muset více poznat, abyste ho byli schopni přesněji popsat a vystihnout důkladně jeho osobu. Jedno je ale jasné, má zajímavé charisma, které se jen tak nevídá. Nesrší ani tak respektem tam dominantou, jako spíše úctou a pochopením. Tobias je čistě severského původu, a tak má také typické severské rysy. Blonďaté vlasy se mu na konečcích kroutí, zkulacují jeho protáhlý obličej. Rád nosí ale i vlasy krátké, a tak není výjimkou, že se nechá ze dne na den ostřihat a poté si na hlavu patlá tunu gelu. Ano, na svém vlastním vzhledu mu opravdu hodně záleží, a tak chodí slušně oblečený a upravený. Jak už bylo řečeno, obličej má protáhlý, čelisti mírně zešikmené, spodní ret plnější než ten horní. Jeho postava je hodně hubená, je spíše šlachovitý typ, ramena má širší.

Derek Benton

1. srpna 2012 v 13:37 | Tým Adorian |  Studenti

Jméno: Derek Benton

Místo a datum narození: 5. 9. 1995, Erisbur (Australský kontinent)

Věk: 16 let

Druh: Čistokrevný

Vzhled: Derek je muž vysoké, vysporotvané postavy a ve tváři má mužné rysy. Na první pohled se zdá, že je to typický, sebevědomý frajírek, ale jak se říká; neposuzuj knihu podle obalu. Vysporotvaná, atletická postava tvořená širokými rameny a úzkými boky vypovídá o tom, že netrávil čas sezením a cpaním se. Měří plus mínus 190cm, čímž se řadí k lehkému nadprůměru. Po těle má hned několik tetování, ke každému je jiný příběh, jiná vzpomínka, která má pro něj smysl. Tělo si nepoznamenal zbytečně. Svaly má poměrně dobře vyrýsované, je vidě, že se sebou něco dělá. Ale vysněné tělo např. Brada Pitta nemá. Jeho tvář má ostře řezané rysy. Má výraznou bradu a lícní kosti, a velký (Jelikož si ho už nespočetněkrát zlomil, tak křivý) nos. Nestydí se za něj. Výrazné jsou jeho šedomodré oči, na nimi je klenuté obočí a to mu propůjčuje pronikavý pohled. Rty má světlé, plné, a má v nich piercing. Pusu má plnou lehce křivých zubů, protože odmítl nosit rovnátka. Jeho hlavu obrůstají krátké, hnědé vlasy, které když si vzpomene, prohrábne gelem, jinak se o ně nestará. V pravém uchu má roztahovák, v lévém má obyčejný kroužek. Styl oblékání není nijak zvláštní, v davu by se ztratil a je to absolutně po vzhledové stránce normální kluk.
©2013 Tým Adorian|Layout by Railen|All Rights Reserved.
Je zakázáno kopírovat jakékoliv texty z tohoto blogu bez písemného souhlasu adminů či uvedení zdroje.