Oliver P. Käärme

31. července 2012 v 12:33 | Tým Adorian |  Studenti

Jméno: Oliver P. Käärme

Datum a místo narození: 1.5.1994, Ivetras (Antarktida)

Věk: 17 let

Druh: Čistokrevný

Vzhled: Oliver nepřekypuje takovou výškou jako většina kluků, nejspíš nejedl tolik polévky jako oni. Měří pouhých 174 centimetrů, ale tajně doufá, že je ještě ve věku, kdy by mohl dorůst. Na to, jak je nízký má překvapivě vypracované tělo. Ne, že by dělal nějaký sport, který by ho hodně bavil a nutil ho cvičit, dělal to spíš pro sebe a pro holky. Vlasy barvy takzvané "pochcané slámy" si už natolik oblíbil, že nemá ani potřebu si je barvit. Občas si je nechá narůst delší, ale většinou dosahují sotva několik centimetrů. Vlní se kolem, a tak i rámují jeho kostnaté lícní rysy. Oči, jenž jsou blankytně modré barvy jako moře, činí jeho charakteristický rys. Pod naprosto obyčejným nosem naprosto obyčejné velikosti se nachází malé rty. Svůj obličej má natolik rád, že hned, jak se vyskytnou známky vousů, musí se oholit. O jeho těle je ale důležité říct ještě něco. Žádná velká zranění, ale přeci jen jedno má. Nad pravým obočím, hned vedle pihy, se mu skýtá menší jizva. Nic velkého, jen čtyři stehy. Stalo se to tak dávno, že na ni většinou už zapomíná. Nejradši nosí úzké kalhoty, kterými dává najevo, co poslouchá. K nim většinou má tričko s barevným potiskem jedné z jeho oblíbených kapel.


Povaha: Olivera vystihují dvě slova: Flegmatický sangvinik. Ale rozveďme to dál. Nemá rád panovačné lidi, ačkoliv sám potřebuje autoritu, která by mu řekla, co má dělat. Jinak je totiž ztracený ve svém světě lenosti. Jediná věc, o kterou je schopen se starat je on sám. Vážně mu vždycky záleželo na vzhledu, na který je právoplatně pyšný. Taky za ním v Ivetrasu chodilo dost slečen, a to ho přesvědčilo o tom, že je opravdu pěkný. Možná, že mu po tomto zjištění narostl hřebínek, ale to v jeho případě nevadí. Nejvíc si na lidech cení ctižádosti, jelikož on jí moc neoplývá. Život bere stylem "Nějak to dopadne", protože to i tak vždycky bylo. Tenhle kluk měl vždycky štěstí. Stejně to myslí i s holkama, vždycky si mohl totiž vybírat. Jediná holka, kterou si kdy doopravdy oblíbil, byla kamarádka Enikö. S tou se ale asi ve třinácti přestal výdat. Tuší proč, vesnicí se šířila jakási zpráva, ale on tomu nevěnoval příliš pozornosti. Prostě tam jeden den byla, a druhý den už ne. Když mu někdo nabízí alkohol, není tak blbý, aby odmítl, podobně to má i s cigaretami, ale rozhodně pro oboje platí, že na nich není závislý. Obdivuje lidi, kterým vyhovuje klid, jelikož on sám byl vždycky extrovert každým coulem. Jakmile se uvolnil, byla ho rázem celá místnost. A to platí doteď.

Historie: Poprvé otevřel oči 1.5.1994. ve městě Ivetras na Antarktidě. Jeho rodiče, oba strážci duší, měli před ním ještě dvě děti. Nejstarší sestře Wendy je nyní dvacet čtyři let a studuje na právnické univerzitě v Evarasu. Přestěhovala se tam se svým přítelem Mikkelem, když jí bylo osmnáct. Oliver jí nikdy neměl moc v lásce, už proto, že navedla rodiče, aby mu dali prostřední jméno Puu. Ale dalo se to od ní čekat, jelikož jí v tu dobu bylo šest a tu pohádku přímo zbožňovala. Jejím přesným opakem se stal Oliverův o tři roky starší bratr Timothy, se kterým se vždy Wendy posmívali. Zatímco Oliver s Timothym spřádali pikle na svou sestru jejich rodiče plánovali stěhování na kraj města, kde budou mít větší klid na svou práci. Sara a Reece zároveň doufali, že se stěhováním prolomí ledy mezi jejich dětmi. Věděli totiž, že ve výchově udělali pár zásadních chyb. Podle Olivera jednou z nich bylo nechat si Wendy pod střechou. Když se Sara poradila s psychologem, poradil jí, aby zavedla něco jako rodinné dny, aby se mezi nimi utužily vztahy. A taky, že jo. Pro Olivera byly "rodinné soboty" nejhoršími dny v týdnu, jelikož musel sledovat, jak si jeho rodiče a sourozenci hrají na "šťastnou rodinku". Proto, když mu bylo deset, vyhledával radši společnost dětí ve městě, kde se přidal do jedné party. Nebyla to žádná sekta, ale prostě parta děcek. Problém byl ale v tom, že do té party nepřijali Timothyho, takže se s ním začal hádat. Zprvu spíš Timothy svůj vztek nedával najevo, spíš byl uražený a nebavil se s ním, ale když si uvědomil, že si ho ani tak Oliver nevšímá, snažil se mu to dát pořádně najevo. Nakonec se rodiče usnesli, že je Timothy už dost starý na to, aby si našel vlastní přátele. Jenže on se seznámit neuměl, všechny děti se mu posmívaly pro jeho vážnou povahu a holčičí hlas. Sešel se rok s rokem a o šest let později si Timothy konečně našel přítele. Ano, přítele, ale o pět let staršího. A najednou to bylo tady, všechny ty problémy, kdy dívky utíkají za svými chlapci o půlnoci z domu, to teď prožíval Timothy. Oliver se svým gay-bratrem nikdy nechlubil, jakmile to o něm totiž zjistil, přestal ho považovat za bratra. Později ale objevil jednu světlou stránku na tomhle šílenství: Timothy mu mohl pomáhat s dívkami, což sice nedělal rád, ale na ruhou stranu byl rád se svým bratrem. Oliver se stejně tak spřátelil s Paulem, který se brzy stal stálým partnerem jeho bratra. Když mu bylo šestnáct, přestěhovali se do Awoldu ve Švédsku, kam s nimi ale nejeli Timothy ani Wendy. Zvykl si na novou partu přátel, se kterými se zde seznámil, vlastně zapadl celkem snadno. Rodiče si nejspíš mysleli, že zde začnou nový život, práce jim vyšla, jejich vztah pouze kvetl a nikdo se nestaral o Oliverovy pocity. Dokonce ani on sám. Když otec jednoho dne přitáhl s tím, že by měl nastoupit na Adorianskou univerzitu, neměl žádný jiný plán, takže jednoduše souhlasil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 simple wedding dresses simple wedding dresses | E-mail | Web | 23. října 2012 v 8:41 | Reagovat

Q. What do computers do when they get hungry?
http://www.rundress.org/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
©2013 Tým Adorian|Layout by Railen|All Rights Reserved.
Je zakázáno kopírovat jakékoliv texty z tohoto blogu bez písemného souhlasu adminů či uvedení zdroje.