Lauriel Priscilla Abellard

27. července 2012 v 0:30 | Tým Adorian |  Studenti

Jméno: Lauriel Priscilla Abellard

Datum a místo narození: 29.12. 1995, Awold (Evropský kontinent)

Věk: 16

Druh: Míšenec

Vzhled: Lauriel je dívka malého vzrůstu (asi 162cm) a hubené postavy. Vystupují jí kosti na ramenou, pánevní kosti a taky klíční. Strašně ji to štve a proto mezi její oblíbené činnosti rozhodně nepatří koupání či opalování. Opalovat se ani nemůže, jelikož by se spálila a tak se slunci vždy vyhýbá a ven vychází většinou jenom v zimní nebo oblíbené podzimní dny. I když je hodně bledá přes nos se jí nesou jemné hnědé pihy. Rysy jejího obličeje nejsou nijak výrazné ani ostré, má je všechny jemně zakulacené. Malý nos je ovšem trochu širší, rty má nesouměrné, protože vrchní ret je menší než spodní a někdy se jí téměř ztrácí a i proto si asi často spodní ret kouše. Barva Laurieliných očí připomíná šedomodré nebe před bouřkou a okolo zorničky se točí hnědozlaté ostny. Velmi často si oči zvýrazňuje linkami a řasenkou v černé barvě, aby si dodala větší tajemnost. Takový její menší problém který si ani ona sama neuvědomuje je ten, že hrozně často mrká a okolí ji na to pořád upozorňuje a to opravdu nesnáší, tak se kvůli tomu hodně uráží. Černé vlasy jí zatím narostly tak pod ramena a pohled na svět jí skoro pořád zakrývá černá ofina, která její obličej činní víc zakulacenější. Vlasy nosí často rozpuštěné a díky tomu zakrývá i svoje uši, ne že by jí odstávaly, ale kvůli tomu, že jedno má divně zahnuté a vypadá jako elfí a jí to hrozně vadí, když si toho někdo všimne a začne ji na to upozorňovat. Její dlaně jsou a když se dobře budete dívat můžete si povšimnout věčně okousaných nehtů na drobných prstech přelakovaných většinou červenou barvou. Červená barva je její nejoblíbenější a občas si červenou přetře i rty, i když její malé puse to nesvědčí. Chodí oblečená v tmavých barvách, které má strašně ráda a nenávidí ty pestré (hlavně oranžovou a růžovou) kromě červené. Nenosí krátké kalhoty, které by jí odhalovaly nohy, protože se stydí za to, jak je má hubené. Trička na ramínka nosí, ty ruce ještě přežije, když je venku třeba vedro, i když je zalezlá ve stínu.

Povaha:Lauriel si vždy dokázala přiznat jakou má povahu a skoro nikdy nic nezapírala. Vždy říká: "Lidé nemají složitou povahu, jsou jen náladový a to je jednoduché, já náladová nejsem. Možná trochu, ale na to musíte dojít sami." Pravdou je, že ona opravdu bývá náladová a někdy se to vymyká i normě. Snad je to jejím dětstvím nebo snad jejím nepoznaným-poznaným otcem? Rozhodně u Lauriel poznáte, že dokáže být protivná a drzá se sarkastickým a ironickým přístupem, což doprovází její tvrdohlavost a umíněnost. Líbí se jí pocit svobody a to, že si může dělat, co chce, jenže to nejde a tak vždy se snaží si tohle vydobýt i způsobem, který není vhodný pro žádnou společnost. Někdy bývá citlivá a úzkostlivá takže řve, brečí a vždy se celá rozklepe a zalyká, až nemůže mluvit, pak má chuť si ubližovat a mlátit do všeho. Tyhle stavy Lauriel těžko zvládá a pomůže jí objetí, jenže není moc lidí, co by mělo Lauriel rádo, takže si pocity musí vymlátit. Na první pohled se stejně zdá být tichá a osamocená, takže za ní ostatní nepřijdou, ale jí to nevadí, protože, kdyby chtěla, aby přišli, přišla by za nimi sama. Její chybou je snad to, že opravdu milá dokáže být jen na člověka, kterého miluje ať už je to jakkoliv. Na lidi, co má ráda (jako například své kamarády, kterých moc nemá díky své protivnosti) je taky milá, ale s tím, že si musí vždycky rýpnout či jinak poškádlit. Další špatnou věc, kterou zdědila bůhvíkde je její někdy až nechutná upřímnost. Ale zřejmě jejím prokletím bude věčná vybíravost lidí, protože nikdy nechce, aby byl jejím přítelem kdokoliv, a zároveň se spokojí i s málem. Přátelství je pro ni zřejmě to nejdůležitější, tak si přátele bude držet, jak jenom to půjde. Nedokáže zcela jen tak lidem otevřít srdce, ale vždy se musí ze svých problémů vypovídat, alespoň částečně. Na lidi, co je většinou chladná a dělá nepřístupnou, ale zamilovaná je jak med. Je také hodně povrchní a soudí člověka podle vzhledu ani se neobtěžuje ho poznat. Nic méně lidi by si měli rozmyslet, co před Lauriel o ní řeknou, protože by to nemuselo dopadnout dobře.

Historie: Narodila se v jeden opravdu chladný den. Bohužel ji vychovávala pouze matka, ale i tak si dětství prožívala opravdu šťastně a vystačila si sama, i když nebyla obklopena tolika přáteli. Vlastně neměla žádné, ale dokázala si je vymyslet. Jiné maminky tvrdily, že by se s ní ostatní začali bavit, kdyby nebyl tak divná a snažila se začlenit sama. Ale její máma jen pronesla: "Ona už je prostě taková". A taky, že byla svá. Děti si jí první nevšímaly, ale později se jí začaly bát. Jenže, když už měla těch svých třináct let snažila se si získat i opravdové přátele a začít znovu. Máma ji přeložila do jiné školy. Lauriel, i přes to, že se snažila, tak jí přátelení moc nešlo. Už když poprvé vešla do nové třídy se začali ostatní chovat divně, ale většinou si za to mohla sama. Byla na své okolí protivná a ostatní i nevědomě urazila svou upřímností. Není se čemu divit, když vyrůstala bez svých vrstevníků. Jediný komu věřila a mohla si s ní povídat byla její máma. Kterou měla vždycky ráda a máma stála při ní ať se dělo cokoliv, i když měla pocit, že se na svou dceru dívá jinýma očima jako na svět. Přežívala ve škole den, co den. V lavici seděla sama a mlčky (někdy se i do nich pustila) sledovala, jak se jí spolužáci vyhýbají a šuškají si o ní kdoví, co. Však už z toho měla i problémy, když zaslechla pouze šeptat své jméno ztratila nervy a pobila se s jednou holkou, které rozbila nakonec nos. Naštěstí ji nevyhodili. Doma se také divila. "Proč to mámě vůbec nevadí?" vrtalo jí hlavou už delší dobu, kladla si stále otázky a nakonec došla k jedné: "Proč máme nevadí všechno, co jsem doposud provedla?" A Lauriel se své odpovědi dočkala. Jakmile měla patnáct let. Objevil se její otec a zasvětil ji do svého světa. Nevěřila ani tomu, že je její otec, i když měl stejné oči, natož, aby věřila v něco takového jako je škola pro děti Smrti. Ale co měla dělat, když se do toho vložila i máma? Mámě vždycky věřila a vždycky to byla pravda, tak proč ne teď? Lauriel si uvědomila, že koneckonců je jiná než ostatní a vždycky byla. Tak by se konečně mohla začlenit i tam kam skutečně patří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 charlotte olympia charlotte olympia | E-mail | Web | 23. října 2012 v 9:29 | Reagovat

Q. Did you hear about what happened at the Laundromat last night?
http://www.shoesgreat.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
©2013 Tým Adorian|Layout by Railen|All Rights Reserved.
Je zakázáno kopírovat jakékoliv texty z tohoto blogu bez písemného souhlasu adminů či uvedení zdroje.