Enikö Paumolla

26. července 2012 v 15:16 | Tým Adorian |  Studenti


Jméno: Enikö Paumolla

Datum a místo narození: 16. 4. 1995, Ivetras (Antarktida)

Věk: 17

Druh: Čistokrevný

Vzhled: Enikö je dívka štíhlé postavy, měřící něco přes 170 cm. Co si budeme nalhávat, je celkem plochá a zadek je spíše kostnatý. Zdobí ji asi po prsa dlouhé světle zrzavé vlasy, které nejsou ani kudrnaté, ani rovné. Má celkem vysoké čelo a vystouplé lícní kosti. Jinak se jí v obličeji blýskají zeleno modré oči, které někdy napoví víc, než slova. Mezi nimi najdeme rovný inteligentní nos někdy možná vyhlížející dosti pyšně. Ve tváři jí lze také objevit úzká ústa, která jsou vždy hezky růžová. V úsměvu zazáří i rovné zuby. Charakteristická vůně, která jí doprovází je nasládlá a přitom svěží. Enikö se moc nelíčí. Nemá ráda otcovu větu: Běž si namalovat na ksicht obličej. Proto se maluje jen střídmě a o intenzitě rozhoduje i událost, na kterou se chystá. Jelikož vyrostla na Antarktidě, ráda nosí svetry, do kterých se může hezky zabalit. Nepohrdne však i letními šaty, které odhalují její štíhlou postavu. Její hlas není moc výrazný, ani příliš hluboký, nebo pisklavý. Spíš takový jemný a vábivý. Někdy od matky slýchávala, že by mohla předčítat dětem. Vždy, bez jediné výjimky neuvidíte její ruku bez prstýnku s perlou. Nosí ho už od svých devíti let a je pro ní srdeční záležitostí, je to dědictví po babičce.

Povaha: Někdo, kdo jí nezná, by řekl, že je tichá a introvertní. Prostě uzavřená. Na první pohled se opravdu taková zdá být, ale když jí lépe poznáte, zjistíte, že je to srdečný tvor. Enikö není z těch, co by hned na prvním setkání vyprávěli svůj příběh a odtajňovali svá tajemství. Jestliže na ní budete naléhat a vyptávat se na její život, nedozvíte se zhola nic. Ale když jí necháte čas a dáte jí prostor k tomu, aby vás dostatečně poznala, třeba někdy zjistíte, proč je taková, jaká je. Moc toho nenamluví, ale když má svůj den, rozpovídá se a není možno jí zastavit. V takové dny vyzařuje auru, která přitahuje ostatní lidi blíž a nutí je se na jinak tichou dívku podívat jinýma očima. Dívat se, jak její oči září a jak upřímný úsměv vyjadřuje všechny emoce, které zrovna cítí. To jsou vzácné okamžiky v jejím životě. Nejraději poslouchá hudbu. Příjemný hlas oblíbené zpěvačky Ingrid Michaelson jí vždy navodí lepší náladu a někdy i zažene vzpomínky na minulost. Nebo si prostě jen otevře knihu a utápí se mezi řádky textu. Někdy chodí kreslit přírodu, zvířata a jiné věci, které jí zaujmou. Enikö nerada trápí své tělo alkoholem a cigaretami. Má k tomu přímo odpor.

Historie: Její něžný hlas poprvé zazněl šestnáctého dubna v menší vile na okraji města Ivetras na Antarktidě, když se narodila Enikö do rodiny Paumolla. V zasněženém světě plném bílé barvy se Enikö žilo dobře. Rodiče ji milovali a byli ochotni za ni položit život. Když jí bylo pět let a nějaké drobné, narodil se jí bratr Vile. Trávili spolu mnoho času. Hráli si venku ve sněhu a doma trávili dlouhé hodiny u klavíru. O několik let později, když byli starší, Enikö malovávala jeho pěkný mladý obličej a rádi spolu chodili fotografovat lední medvědy. Jednoho krásného dne, když svítilo slunce se vydali znovu na lov snímků medvědů. Leželi ve sněhu a pozorovali medvědici s medvíďaty. Vile chtěl udělat lepší snímek a chtěl vyrazit blíž ke smečce. Dívčina ho přemlouvala, ať nechodí, ale přeci šel. Toho dne přišel Vile o život jediným máchnutím huňaté bílé tlapy. Čtrnáctiletá Enikö se toho dne změnila. Svět, jako by pro ní začal plynout pomaleji. Do té doby rozesmáté a bezstarostné dítě se změnilo k nepoznání. S pocitem viny a hořkosti se uzavřela do sebe. Přestože ji rodina nejméně tisíckrát ujišťovala, že to není její vina a že za to nemůže, se budila v noci s nočními můrami a neustále si přehrávala v hlavě co kdyby.. Čas ubíhal, ale trápení nebylo menší. Jen se už tolik neprojevovalo. Všichni si zvykli a ona také. V patnácti letech se její rodina přestěhovala do Awoldu ve Švédsku. Enikö se nikdy nezajímala proč, nebo z jakého důvodu opustili domov. Příjezd v ní vyvolal různé pocity. Poprvé v životě viděla něco jiného, než jen sníh a led. Tenhle život se jí líbil víc, byl barevnější, voňavější. Její život se ubíral různými směry, ale teď, teď jde tím jediným, který si sama vybrala. Adorianská universita.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
©2013 Tým Adorian|Layout by Railen|All Rights Reserved.
Je zakázáno kopírovat jakékoliv texty z tohoto blogu bez písemného souhlasu adminů či uvedení zdroje.