Červenec 2012

Oliver P. Käärme

31. července 2012 v 12:33 | Tým Adorian |  Studenti

Jméno: Oliver P. Käärme

Datum a místo narození: 1.5.1994, Ivetras (Antarktida)

Věk: 17 let

Druh: Čistokrevný

Vzhled: Oliver nepřekypuje takovou výškou jako většina kluků, nejspíš nejedl tolik polévky jako oni. Měří pouhých 174 centimetrů, ale tajně doufá, že je ještě ve věku, kdy by mohl dorůst. Na to, jak je nízký má překvapivě vypracované tělo. Ne, že by dělal nějaký sport, který by ho hodně bavil a nutil ho cvičit, dělal to spíš pro sebe a pro holky. Vlasy barvy takzvané "pochcané slámy" si už natolik oblíbil, že nemá ani potřebu si je barvit. Občas si je nechá narůst delší, ale většinou dosahují sotva několik centimetrů. Vlní se kolem, a tak i rámují jeho kostnaté lícní rysy. Oči, jenž jsou blankytně modré barvy jako moře, činí jeho charakteristický rys. Pod naprosto obyčejným nosem naprosto obyčejné velikosti se nachází malé rty. Svůj obličej má natolik rád, že hned, jak se vyskytnou známky vousů, musí se oholit. O jeho těle je ale důležité říct ještě něco. Žádná velká zranění, ale přeci jen jedno má. Nad pravým obočím, hned vedle pihy, se mu skýtá menší jizva. Nic velkého, jen čtyři stehy. Stalo se to tak dávno, že na ni většinou už zapomíná. Nejradši nosí úzké kalhoty, kterými dává najevo, co poslouchá. K nim většinou má tričko s barevným potiskem jedné z jeho oblíbených kapel.

Uvítací večírek

30. července 2012 v 12:40 | Tým Adorian |  Dopisy stínů

Na dveřích baru visí barevný papír, jehož rohy se už kroutí následkem deště. Písmo ale rozpité není, a tak můžete budoucí studenti Adorianu číst..

"Pro studenty je připraven uvítací večírek v baru. Naplánován je na druhý den v srpnu, tedy čtvrtek. Začátek se chystá v devatenáct hodin, nebude ale vůbec na škodu, když přijdete o pár minut dříve. Vezměte si sebou dobrou náladu a přijďte se pobavit, zatančit si a oficiálně se seznámit se všemi budoucími spolužáky, s kterými budete trávit svůj studentský život na Adorianu. Všichni jste zváni."


Registrace dívek dočasně uzavřena

29. července 2012 v 17:19 | Tým Adorian |  Dopisy stínů

Registrace dívek jsou dočasně uzavřeny!

Vzhledem tomu, že nastal nepoměr dívek a chlapců v přijatých registracích, rozhodly jsme se na dobu neurčitou uzavřít registrace pro ženské postavy. Momentálně máte tedy možnost registrovat se pouze za chlapce.

Navrácení dívek do registrací bude v době, kdy se počty obou pohlaví alespoň trochu srovnají. Přeci jenom, kdo by chtěl mít z Adorianu dívčí univerzitu?

Stále ale platí, registrace jsou otevřeny!

Nadále Vám můžu prozradit, že již brzo se plánuje první akce. Kontrolujte tedy pravidelně blog, v nejbližších době se zde objeví článek. Máte se na co těšit. :)

Lauriel Priscilla Abellard

27. července 2012 v 0:30 | Tým Adorian |  Studenti

Jméno: Lauriel Priscilla Abellard

Datum a místo narození: 29.12. 1995, Awold (Evropský kontinent)

Věk: 16

Druh: Míšenec

Vzhled: Lauriel je dívka malého vzrůstu (asi 162cm) a hubené postavy. Vystupují jí kosti na ramenou, pánevní kosti a taky klíční. Strašně ji to štve a proto mezi její oblíbené činnosti rozhodně nepatří koupání či opalování. Opalovat se ani nemůže, jelikož by se spálila a tak se slunci vždy vyhýbá a ven vychází většinou jenom v zimní nebo oblíbené podzimní dny. I když je hodně bledá přes nos se jí nesou jemné hnědé pihy. Rysy jejího obličeje nejsou nijak výrazné ani ostré, má je všechny jemně zakulacené. Malý nos je ovšem trochu širší, rty má nesouměrné, protože vrchní ret je menší než spodní a někdy se jí téměř ztrácí a i proto si asi často spodní ret kouše. Barva Laurieliných očí připomíná šedomodré nebe před bouřkou a okolo zorničky se točí hnědozlaté ostny. Velmi často si oči zvýrazňuje linkami a řasenkou v černé barvě, aby si dodala větší tajemnost. Takový její menší problém který si ani ona sama neuvědomuje je ten, že hrozně často mrká a okolí ji na to pořád upozorňuje a to opravdu nesnáší, tak se kvůli tomu hodně uráží. Černé vlasy jí zatím narostly tak pod ramena a pohled na svět jí skoro pořád zakrývá černá ofina, která její obličej činní víc zakulacenější. Vlasy nosí často rozpuštěné a díky tomu zakrývá i svoje uši, ne že by jí odstávaly, ale kvůli tomu, že jedno má divně zahnuté a vypadá jako elfí a jí to hrozně vadí, když si toho někdo všimne a začne ji na to upozorňovat. Její dlaně jsou a když se dobře budete dívat můžete si povšimnout věčně okousaných nehtů na drobných prstech přelakovaných většinou červenou barvou. Červená barva je její nejoblíbenější a občas si červenou přetře i rty, i když její malé puse to nesvědčí. Chodí oblečená v tmavých barvách, které má strašně ráda a nenávidí ty pestré (hlavně oranžovou a růžovou) kromě červené. Nenosí krátké kalhoty, které by jí odhalovaly nohy, protože se stydí za to, jak je má hubené. Trička na ramínka nosí, ty ruce ještě přežije, když je venku třeba vedro, i když je zalezlá ve stínu.

Povaha:Lauriel si vždy dokázala přiznat jakou má povahu a skoro nikdy nic nezapírala. Vždy říká: "Lidé nemají složitou povahu, jsou jen náladový a to je jednoduché, já náladová nejsem. Možná trochu, ale na to musíte dojít sami." Pravdou je, že ona opravdu bývá náladová a někdy se to vymyká i normě. Snad je to jejím dětstvím nebo snad jejím nepoznaným-poznaným otcem? Rozhodně u Lauriel poznáte, že dokáže být protivná a drzá se sarkastickým a ironickým přístupem, což doprovází její tvrdohlavost a umíněnost. Líbí se jí pocit svobody a to, že si může dělat, co chce, jenže to nejde a tak vždy se snaží si tohle vydobýt i způsobem, který není vhodný pro žádnou společnost. Někdy bývá citlivá a úzkostlivá takže řve, brečí a vždy se celá rozklepe a zalyká, až nemůže mluvit, pak má chuť si ubližovat a mlátit do všeho. Tyhle stavy Lauriel těžko zvládá a pomůže jí objetí, jenže není moc lidí, co by mělo Lauriel rádo, takže si pocity musí vymlátit. Na první pohled se stejně zdá být tichá a osamocená, takže za ní ostatní nepřijdou, ale jí to nevadí, protože, kdyby chtěla, aby přišli, přišla by za nimi sama. Její chybou je snad to, že opravdu milá dokáže být jen na člověka, kterého miluje ať už je to jakkoliv. Na lidi, co má ráda (jako například své kamarády, kterých moc nemá díky své protivnosti) je taky milá, ale s tím, že si musí vždycky rýpnout či jinak poškádlit. Další špatnou věc, kterou zdědila bůhvíkde je její někdy až nechutná upřímnost. Ale zřejmě jejím prokletím bude věčná vybíravost lidí, protože nikdy nechce, aby byl jejím přítelem kdokoliv, a zároveň se spokojí i s málem. Přátelství je pro ni zřejmě to nejdůležitější, tak si přátele bude držet, jak jenom to půjde. Nedokáže zcela jen tak lidem otevřít srdce, ale vždy se musí ze svých problémů vypovídat, alespoň částečně. Na lidi, co je většinou chladná a dělá nepřístupnou, ale zamilovaná je jak med. Je také hodně povrchní a soudí člověka podle vzhledu ani se neobtěžuje ho poznat. Nic méně lidi by si měli rozmyslet, co před Lauriel o ní řeknou, protože by to nemuselo dopadnout dobře.

Historie: Narodila se v jeden opravdu chladný den. Bohužel ji vychovávala pouze matka, ale i tak si dětství prožívala opravdu šťastně a vystačila si sama, i když nebyla obklopena tolika přáteli. Vlastně neměla žádné, ale dokázala si je vymyslet. Jiné maminky tvrdily, že by se s ní ostatní začali bavit, kdyby nebyl tak divná a snažila se začlenit sama. Ale její máma jen pronesla: "Ona už je prostě taková". A taky, že byla svá. Děti si jí první nevšímaly, ale později se jí začaly bát. Jenže, když už měla těch svých třináct let snažila se si získat i opravdové přátele a začít znovu. Máma ji přeložila do jiné školy. Lauriel, i přes to, že se snažila, tak jí přátelení moc nešlo. Už když poprvé vešla do nové třídy se začali ostatní chovat divně, ale většinou si za to mohla sama. Byla na své okolí protivná a ostatní i nevědomě urazila svou upřímností. Není se čemu divit, když vyrůstala bez svých vrstevníků. Jediný komu věřila a mohla si s ní povídat byla její máma. Kterou měla vždycky ráda a máma stála při ní ať se dělo cokoliv, i když měla pocit, že se na svou dceru dívá jinýma očima jako na svět. Přežívala ve škole den, co den. V lavici seděla sama a mlčky (někdy se i do nich pustila) sledovala, jak se jí spolužáci vyhýbají a šuškají si o ní kdoví, co. Však už z toho měla i problémy, když zaslechla pouze šeptat své jméno ztratila nervy a pobila se s jednou holkou, které rozbila nakonec nos. Naštěstí ji nevyhodili. Doma se také divila. "Proč to mámě vůbec nevadí?" vrtalo jí hlavou už delší dobu, kladla si stále otázky a nakonec došla k jedné: "Proč máme nevadí všechno, co jsem doposud provedla?" A Lauriel se své odpovědi dočkala. Jakmile měla patnáct let. Objevil se její otec a zasvětil ji do svého světa. Nevěřila ani tomu, že je její otec, i když měl stejné oči, natož, aby věřila v něco takového jako je škola pro děti Smrti. Ale co měla dělat, když se do toho vložila i máma? Mámě vždycky věřila a vždycky to byla pravda, tak proč ne teď? Lauriel si uvědomila, že koneckonců je jiná než ostatní a vždycky byla. Tak by se konečně mohla začlenit i tam kam skutečně patří.

Dóra Szabó

26. července 2012 v 15:45 | Tým Adorian |  Studenti

Jméno: Dóra Szabó

Datum a místo narození: 24. 1. 1995, Awold (Evrospký kontinent)

Věk: 17

Druh: Čistokrevná

Vzhled: Dóra je na dospívající dívku až enormně vysoká, její výška se pohybuje něco málo přes 183 centimetrů. Ačkoliv by to nikdy nepřiznala, ze své výšky má docela komplexy, proto většinu času chodí shrbená, pohled upřený někam do země, snažíce se tak nenápadně splynout s davem. Na sebevědomí jí nepřidala ani postava nevykazující žádné známky ženskosti, není to tak dávno, kdy si jí ostatní pletli s chlapcem. Nicméně, není ten typ dívky, která by byla úzkostlivě posedlá svým vzhledem, už od dětství si uvědomuje, že její silná stránka je spíše rozum. Úzký obličej rámují lesklé černé vlasy, délkou zhruba do konce zad. Nepotrpí si příliš na nějakou zdobnost, vlasy si nechává volně rozpuštěné, málokdy je spatříte zkrocené ve složitějším účesu než je culík. Při chůzi kolem ní zuřivě poletují jako malí netopýři. To jestli je Dóra přitažlivá si musí každý rozhodnout sám. Přestože jsou její rysy tváře příliš ostře řezané a pohled tvrdý, občas se vydere na povrch ten zvláštní půvab, který zdědila po matce. Nejvýraznějším rysem její tváře je orlí nos, pod nímž se ukrývají úzká bledá ústa, která jsou většinu času zkřivená do potměšilého úšklebku. Svět důkladně prozkoumává mechově zelenýma očima, jež jsou bohatě orámovány dlouhými řasami. Když se usmívá, utvoří se jí kolem očí vějířky vrásek, což je však ojedinělé, většinou jí uvidíte, jak zachmuřeně hledí do dálky, vypadajíc jako by u toho usilovně nad něčím přemýšlela. Je těžké poznat, co se jí právě honí hlavou. Co se týče módy, je to pro ni cizí pojem. I když byla obdařená vysokou inteligencí, v oblasti oblékání a péče o sebe sama je poměrně neohrabaná. Její oblečení je až staromódní, při výběru hledí hlavně na praktičnost a na cenu. Drží se převážně tmavých a nenápadných barev, oblečení určené pro společenské události má pouze v neutrální černé barvě, aby nic nezkazila. Kromě perlových náušnic, které stejně pod rozpuštěnými vlasy nejdou ani vidět, nenosí žádné další šperky či ozdoby.

Povaha: Na první pohled vám Dóra nemusí přijít příliš sympatická. Na ten druhý pohled to bohužel nebývá o nic lepší. Mezi lidmi toho moc nenamluví, nemá potřebu se s někým dělit o své zážitky. Vlastně nemá potřebu se dělit o cokoliv s kýmkoliv. Vyhovuje jí uzavřít se do svého světa a pokud možno, setrvat v něm co nejdéle. Když už musí přijít na nějakou tu interakci s okolím, dopadá to bídně. Na společenských událostech ji však paradoxně zahládnete velmi často, avšak ne z vlastní vůle. Otec jí bere všude možně s sebou, ve snaze svoji dceru socializovat a naučit ji jednat s lidmi. Nakonec to končí tak, že ve většině případů posedává u baru a nezúčastněně pozoruje dění kolem. Nemá snahu se do společnosti začlenit, avšak pozorování jí baví. Je zvyklá být sama i proto, že je jedináček a státní základní školu nikdy nenavštěvovala a tak se málokdy dostala do styku se svými vrstevníky. Může se zdát, že kvůli její tiché povaze je poněkud slabé vůle, avšak opak je pravdou. Má svůj pohled na věc a nenechá se nikým ovlivnit, pokud je přesvědčena, že pravda je na její straně, je připravena to dokázat všemi prostředky. Své slabé stránky nerada dává najevo a tak ostatní můžou lehce nabýt přesvědčení, že se vlastně nejedná o nic víc než o povrchní jedovatou ženskou, která se povyšuje nad ostatní, kvůli tomu, že v určitých věcech vyniká více než ostatní. Je pravda, že k sarkasmu a jízlivým poznámkám nemá daleko, nicméně, za touhle ochrannou vrstvou se skrývá citlivá dívka jako každá jiná. Nerada dává najevo, když jí něco raní a proto ihned zaujímá útočný postoj. K cizím lidem se chová arogantně a s očividným odstupem, při narušení jejího osobního prostoru může dojít až k agresi. Když má trochu volného času, nejraději si sedne někam pod strom se zajímavou knihou. Kdyby někdo nahlédl do jejich učebních materiálů, zjistil by, že valná většina papírů je bohatě pokreslena různými ornamenty a malými obrázky. Kreslení je jedna z mála vášní, které se jí drží dodnes.

Historie: Dóra Szabó se narodila v severní části Awoldu za jedné obzvlášť mrazivé noci. Je jediné dítě Iriny a Michaila Szabóových, jelikož matka krátce po porodu z neznámých důvodů otce opustila a ten se již znovu neoženil. Říká se, že Michaila vyměnila za nějakého lidského muže a čeká s ním dokonce i dítě, což byla pro Dóřina otce největší možná potupa. Ačkoliv jsou si míšenci a čistokrevní prakticky rovni, Michail si velmi zakládal na svém původu. Irině od útlého věku vštěpoval, že mísit tyto dva druhy je špatné a čistá krev patří čisté krvi, zřejmě kvůli zášti, kterou pociťoval k lidem od doby, co ho opustila žena. Jakožto jedináčkovi jí bylo již od útlého dětství věnováno mnoho pozornosti. Otec jí hlavně vedl ke vzdělání, čehož jí bylo dostáváno skutečně požehnaně vzhledem k tomu, že on sám patří k Elitě. Nechodila do normální základní školy jako ostatní děti, otec jí najal osobního učitele, který jí měl pomoct intenzivněji rozvíjet svůj skrytý talent. Při výchově velmi vypomáhala i babička z otcovy strany, se kterou strávila téměř polovinu dětství. Babičky si velmi vážila a respektovala ji. To se postupem času znelíbilo otci, poněvadž chtěl mít na Dóru maximální vliv, který však pomalu slábl. Kolem čtrnáctého roku života se tenhle systém výchovy začal vymykat kontrole. I když byla stále nucena se pečlivě věnovat studiu, měla i svoje zájmy, ve kterých jí babička podporovala. Otec byl tou dobou kvůli práci málokdy doma, a tudíž babička musela nahrazovat jak matku, tak i otce. Nakonec to došlo tak daleko, že Michail vyhnal svoji vlastní matku z domu a zakázal jí se s Dórou stýkat, protože na ni měla špatný vliv. Dóra s otcem tvrdě nesouhlasila, bylo to snad poprvé, kdy se postavila proti němu. To taky bylo poprvé, kdy na ni otec vztáhl ruku. Od toho incidentu všechno šlo zase všechno, tak jak mělo být. Dóra úspěšně dokončila základní školu a nastoupila na Adorianskou univerzitu, protože si otec přál, aby pokračovala v jeho šlépějích. Avšak krátce po přijetí zpřetrhala se svým otcem veškeré kontakty, nepřijímá ani jeho korespondenci. Je rozhodnuta se sama postavit na vlastní nohy a něco dokázat.

Enikö Paumolla

26. července 2012 v 15:16 | Tým Adorian |  Studenti


Jméno: Enikö Paumolla

Datum a místo narození: 16. 4. 1995, Ivetras (Antarktida)

Věk: 17

Druh: Čistokrevný

Vzhled: Enikö je dívka štíhlé postavy, měřící něco přes 170 cm. Co si budeme nalhávat, je celkem plochá a zadek je spíše kostnatý. Zdobí ji asi po prsa dlouhé světle zrzavé vlasy, které nejsou ani kudrnaté, ani rovné. Má celkem vysoké čelo a vystouplé lícní kosti. Jinak se jí v obličeji blýskají zeleno modré oči, které někdy napoví víc, než slova. Mezi nimi najdeme rovný inteligentní nos někdy možná vyhlížející dosti pyšně. Ve tváři jí lze také objevit úzká ústa, která jsou vždy hezky růžová. V úsměvu zazáří i rovné zuby. Charakteristická vůně, která jí doprovází je nasládlá a přitom svěží. Enikö se moc nelíčí. Nemá ráda otcovu větu: Běž si namalovat na ksicht obličej. Proto se maluje jen střídmě a o intenzitě rozhoduje i událost, na kterou se chystá. Jelikož vyrostla na Antarktidě, ráda nosí svetry, do kterých se může hezky zabalit. Nepohrdne však i letními šaty, které odhalují její štíhlou postavu. Její hlas není moc výrazný, ani příliš hluboký, nebo pisklavý. Spíš takový jemný a vábivý. Někdy od matky slýchávala, že by mohla předčítat dětem. Vždy, bez jediné výjimky neuvidíte její ruku bez prstýnku s perlou. Nosí ho už od svých devíti let a je pro ní srdeční záležitostí, je to dědictví po babičce.

Povaha: Někdo, kdo jí nezná, by řekl, že je tichá a introvertní. Prostě uzavřená. Na první pohled se opravdu taková zdá být, ale když jí lépe poznáte, zjistíte, že je to srdečný tvor. Enikö není z těch, co by hned na prvním setkání vyprávěli svůj příběh a odtajňovali svá tajemství. Jestliže na ní budete naléhat a vyptávat se na její život, nedozvíte se zhola nic. Ale když jí necháte čas a dáte jí prostor k tomu, aby vás dostatečně poznala, třeba někdy zjistíte, proč je taková, jaká je. Moc toho nenamluví, ale když má svůj den, rozpovídá se a není možno jí zastavit. V takové dny vyzařuje auru, která přitahuje ostatní lidi blíž a nutí je se na jinak tichou dívku podívat jinýma očima. Dívat se, jak její oči září a jak upřímný úsměv vyjadřuje všechny emoce, které zrovna cítí. To jsou vzácné okamžiky v jejím životě. Nejraději poslouchá hudbu. Příjemný hlas oblíbené zpěvačky Ingrid Michaelson jí vždy navodí lepší náladu a někdy i zažene vzpomínky na minulost. Nebo si prostě jen otevře knihu a utápí se mezi řádky textu. Někdy chodí kreslit přírodu, zvířata a jiné věci, které jí zaujmou. Enikö nerada trápí své tělo alkoholem a cigaretami. Má k tomu přímo odpor.

Historie: Její něžný hlas poprvé zazněl šestnáctého dubna v menší vile na okraji města Ivetras na Antarktidě, když se narodila Enikö do rodiny Paumolla. V zasněženém světě plném bílé barvy se Enikö žilo dobře. Rodiče ji milovali a byli ochotni za ni položit život. Když jí bylo pět let a nějaké drobné, narodil se jí bratr Vile. Trávili spolu mnoho času. Hráli si venku ve sněhu a doma trávili dlouhé hodiny u klavíru. O několik let později, když byli starší, Enikö malovávala jeho pěkný mladý obličej a rádi spolu chodili fotografovat lední medvědy. Jednoho krásného dne, když svítilo slunce se vydali znovu na lov snímků medvědů. Leželi ve sněhu a pozorovali medvědici s medvíďaty. Vile chtěl udělat lepší snímek a chtěl vyrazit blíž ke smečce. Dívčina ho přemlouvala, ať nechodí, ale přeci šel. Toho dne přišel Vile o život jediným máchnutím huňaté bílé tlapy. Čtrnáctiletá Enikö se toho dne změnila. Svět, jako by pro ní začal plynout pomaleji. Do té doby rozesmáté a bezstarostné dítě se změnilo k nepoznání. S pocitem viny a hořkosti se uzavřela do sebe. Přestože ji rodina nejméně tisíckrát ujišťovala, že to není její vina a že za to nemůže, se budila v noci s nočními můrami a neustále si přehrávala v hlavě co kdyby.. Čas ubíhal, ale trápení nebylo menší. Jen se už tolik neprojevovalo. Všichni si zvykli a ona také. V patnácti letech se její rodina přestěhovala do Awoldu ve Švédsku. Enikö se nikdy nezajímala proč, nebo z jakého důvodu opustili domov. Příjezd v ní vyvolal různé pocity. Poprvé v životě viděla něco jiného, než jen sníh a led. Tenhle život se jí líbil víc, byl barevnější, voňavější. Její život se ubíral různými směry, ale teď, teď jde tím jediným, který si sama vybrala. Adorianská universita.

Shrnutí novinek

26. července 2012 v 13:43 | Tým Adorian |  Dopisy stínů
Určitě jste si všimli, že na blogu se stále něco děje. Rozhodly jsme se zveřejnit profily zaslaných postav, které hrají v baru, aby ostatní věděli, s kým mají tu čest. Nezapomeňte ale, že tímhle nemáte všechno jisté, stále záleží především na tom, jak budete hrát a jaký dojem na nás uděláte. (Dovoluji si říct, že všichni hráči, kteří se teď v posledních dvouch dnech zdržovali v baru, mohou být prozatím v klidu. :))
Během prvního týdnu v sprnu se můžete těšit na vypravěče, který Vás bude doprovázet celý následující měsíc, až k ukončení registrací. Právě zde bude velmi důležitá část, kdy se ukáže, jak umíte na pana mocného reagovat.

Objevil se zde i další profil a to profil jednoho z profesorů.
Jedná se o profesora Lawsona, další profily profesorského sboru se zde objeví v následujících dnech, jejich seznam můžete kontrolovat zde.


Jistě jste i zaznamenali další nový odkaz v horním boxu. Rozhodly jsem se Vám vytvořit NON RPG chat, abyste se mohli se svými spoluhráči lépe domlouvat a popřípadě sehnat i nás Adminky. Je to zatím dočasné, protože později bude mít každý hráč možnost založit si pro svoji postavu Facebook.
Na Facebooku nás ale naleznete už teď, tyto facebookové stránky můžete navštěvovat, objevují se na nich pravidelné informace.

Také jsme chtěly všechny nynější hráče upozornit, že na univerzitě Adorian, do čehož zapadá i bar, je přísně zakázaná elektronika jako např. notebooky, mobily, vysílačky, televize, kamery..
Brzy tohle zařadíme do univerzitního řádu, tentok zákaz se nevztahuje pouze na rádia a mp3.

Pro cizí návštěvníky, kteří ještě nemají registrovanou postavu a rádi by se Adorianu zůčastnili, registrace jsou stále otevřené a jejich uzavření se plánuje na poslední týden v sprnu!

To je pro zatím vše, přejem příjemnou hru, tým Adorian :)

Profesoři

26. července 2012 v 1:20 | Tým Adorian

Evan N. Zaccharias Crypshen - Ředitel univerzity

Merlow E. Percival Lawson - Profesor Přirozené smrti a Anatomie

Sverre Nikolai I. Thorrenson - Profesor Techniky boje

Sebastiana A. Linares - Profesorka Nepřirozené smrti


Merlow E. Percival Lawson

26. července 2012 v 1:12 | Tým Adorian |  Profesoři

Jméno: Merlow Egerton Percival Lawson

Datum a místo narození: 8. září, 1972, Everas (Americký kontinent)

Věk: 40

Druh: Čistokrevný

Předmět: Přirozená smrt, Anatomie

Vzhled: Jen co Merlow začal dospívat a rychle růst, přestával vypadat jako roztomilé dítě, které sem tam schytalo pár šrámů od dětského poletování venku mezi stromy. Nakonec dorostl do výšky sto devadesáti centimetrů. Má širší ramena a silné paže, svojí vypracovanou postavou připomíná spíše válečníka než profesora z Adorianské univerzity. Ano, vzhled může klamat a jak všichni víme, neměli bychom příliš dávat na první dojem. Přísný pohled zelenohnědých očí profesora Lawsona Vás ale možná usvědčí, že první dojem bude ten správný. Z jeho postavy vyzařuje autorita, kterou podtrhuje stále přísný pohled zelenohnědých očí. Sám se při pohledu do zrcadla zaráží, po kom tak výrazné oči zdědil. Tmavě hnědé skoro až černé vlasy nosí různě, je vidět, že si s nimi moc hlavy neláme. Má klasický pánský sestřih, ofina mu lehce spadá do čela. Merlow se celkově o svůj zevnějšek stará, nejen, že by měl jít příkladem studentům, ale také si uvědomuje, že svým vzhledem a chováním reprezentuje sebe a svoji rodinu. Jeho jméno a jeho samotného na Adorianu zná už spoustu lidí, protože na univerzitě učí dlouhých deset let, naučil se chovat hodně svému postavení, protože profesorem na univerzitě nebývá jen tak někdo. Chodí oblečený výhradě v tričkách, košilích a džínech, když je ale potřeba a situace to nutně vyžaduje, není mu proti srsti obléknout si společenský oblek.

Povaha: Pokud budete dávat na první dojem a budete se řídit vzhledem a tím, co Merlow vyzařuje, nejspíš neprohloupíte. Poznat profesora Lawsona se Vám asi nepodaří za celé svoje studium, protože jeho samotného neznají ani profesoři, kteří s ním na univerzitě Adorian deset let učí, jedna rada Vám ale jistě přijde vhod, čím rychleji se dokážete zorientovat v jeho povaze, tím lépe na tom budete. Měli byste ale vědět, že je těžké jeho charakteru porozumět, protože se zdá být hodně specifický a nepředvídatelný. Přísný zelenohnědý pohled dokáže nahryzat myšlenky každému. Jeho oči ale nejsou jen výrazné, přísné a plné autority, dá se v nich najít i pochopení a jiskra humoru, který v Merlowi musíte probudit ve chvíli, která je právě vhodná. V jiných momentech se to dá považovat za katastrofu, protože jeho povaha bývá nesnášenlivá a hodně nestabilní. Proto je dobré v jeho přítomnosti opatrně volit slova a bezpečně ovládat své chování, protože v jiných případech by se Vám to mohlo vymstít. Na druhou stranu, pokud se Vám to povede, můžete si gratulovat. Někdy ani není nepotřeba snahy, Merlow má povahu opravdu rozmanitou. Je hodně přísný a veškeré svá slova umí dotáhnout do činů, čímž ostatním jasně dává najevo, že jemu mohou věřit. Ostatní si to ale nemyslí, a tak jsou v jeho přítomnosti stále ostražití. Merlow je ale loajální, pravdomluvný, ač on toho jako osoba poměrně uzavřená moc nenamluví. I to bude jeden z důvodu proč ve svém věku nemá žádnou přítelkyni a ani potomky. Je také spolehlivý a schopný, empatický. O své osobě je vždy dost tajemný a studenti vlastně ani nemají možnost o něm zjistit něco víc, než jen to, že už dobrých pár let na univerzitě vyučuje. Je velký tajnůstkář a tajemství vždy lákají.. on si je tohoto faktu moc dobře vědom. Nikdo se mu ale ještě nikdy nedostal tak pod kůži, aby mu svěřil svá tajemství a prosté věci, jako například to, kde se narodil. V jistém smyslu ho zná pouze ředitel Adorianu, který četl jeho životopis a na univerzitu ho jako profesora přijal. Percival může na ostatní působit několika dojmy. Mohou být mylné, pravdivé.. Dejte ale pozor, abyste svým domněnkám a dojmům nepodlehli a nenechali se strhnout do světa fikce. Percival není neškodný, sice toho moc nenamluví, někdy se bez důvodně usmívá, jindy mračí, na své studenty je ale vždy nekompromisní. Požaduje od nich soustředěnost, kvalitu práce, zodpovědnost. Jeho autorita se kolem něho vznáší jako ochranná kopule, která chrání všechna tajemství s ním. A právě tohle je na něm to nebezpečné. Protože tam, kde je nevědomost, tam vždy číhá hrozba..

Historie: Merlow se narodil jednoho sychravého večera, osmého září. Celou noc bouřilo, potoky se plnily další a další vodou, která už neměla kam stékat. Pršelo dlouhé dny, dlouhé noci. Psal se rok devatenáct set sedmdesát dva, který se později zapsal do historie jako nejdeštivější rok celého století v Everasu. Rod Lawsonů žil v Everasu dlouhá staletí, ač jeho kořeny byly právě v Awoldu, kam se děti rodičů Lawsonových nikdy nedostali, i když si rodina žila na velmi dobré úrovni. Chlapec prožíval šťastné dětství, plné radosti a her, jak by to u dětí mělo být. V pěti letech k němu přibyli další dva sourozenci, a to dvojčata Timothy a Chelle. Své sourozence bral velmi dobře, všichni tří spolu vycházeli opravdu hezky, i přesto, že dvojčata ze začátku svých životů vyžadovala hodně pozornosti, která byla zákonitě ubírána staršímu chlapci. Ani to ale Merlowi nevadilo, byl poměrně komunikativní typ, ač rovnat se se svými vrstevníky nemohl. Ještě větší propad ve vyjadřování u něho ale nastal v pubertě, když se na začátku druhého stupně základní školy stal obětí dlouhodobé šikany. Tohle trvalo dlouhé tři roky a Merlow se díky této zkušenosti změnil k nepoznání. Všichni aktéři byli spravedlivě potrestáni, chlapci to ale tři roky strachu, odstřihnutí od svých spřátel a nepříjemných vzpomínek nevrátilo. Uzavřel se do sebe a přestal komunikovat s okolím, až to dospělo k tomu, že se stal samotářem, který nerad mluví o své osobě. Je pravda, že některým lidem se dějí horší věcí, než je šikana, ale věřte, že pro dospívajícího chlapce byla tohle dostatečně velká dávka nepříznivého osudu, aby ho změnila. Po základní škole se rozhodl, že bude učit na jedné ze šesti univerzit, a tak vystudoval univerzitu v Everasu, a poté se přestěhoval do Awoldu, kde byl zrovna potřeba profesor Přirozené smrti a Anatomie. Zde už učí deset let a je zatím spokojený. Jeho vzhled a povaha mohou mást, ale kdyby nebyl tak uzavřený, všichni by poznali, že je dobrý člověk a špatnou věci by v životě nespáchal.

Darren Harrington

26. července 2012 v 0:05 | Tým Adorian |  Studenti

Jméno:
Darren Harrington

Datum a místo narození: 5. května 1995, Awold (Evropský kontinent)

Věk: 17 let

Druh: Čistokrevný

Vzhled: Darren byl v dětství oproti svým sourozencům urostlý a silný. Nemuselo to ale být dáno genetickou výbavou, kterou dostal od svých rodičů, ale možná tím, kolik dostával jídla. Rodina Harringtonů je totiž velmi početná, děti dostávali jídlo na úděl s menšími rozdíly toho, kolik toho v práci odpracovali. Darren byl odjakživa velmi čiperný, a tak velké množství energie využíval právě v práci. Jídlo se rozdělovalo víceméně rovnoměrně, ale je snad jasné, že se mezi dětmi několikrát strhli bitky a ti silnější a drzejší jídlo slabším brali. Tohle je právě případ Darrena. Děti se poté začaly dělit na dvě skupiny. Jedna skupina byla těch silných a zdatných, druzí byli na hranici podvyživení. Vysoký byl Darren už od dětství a tato přednost mu zůstala dodnes, měří sto devadesát pět centimetrů. Protože od dětství zastával těžkou a náročnou práci v jedné potemnělé továrně, na těle má několik jizev. Je pravda, že zranění, úrazy a jizvy dětí Smrti se hojí rychle, ale v Darrenovo útlém věku jich bylo tolik, že tělo tento nápor zkrátka nestačilo a několik jizev mu zbylo. Těžce pracoval od pěti let, není tedy divu, že se mu zranění a odřeniny nestačily hojit. Dlouhá jizva se mu táhne po délce celého levého lýtka, další jizvu má zakrytou černými, pevnými a na pohled tvrdými vlasy. Jako kdyby mu jizvy nestačily, nechal si tělo ozdobit i několika tetováními. Na pravé, vypracované paži má znak, chcete-li erb, rodiny Harringtonů, která má kořeny v Anglické vesnici Mylton Keynes. Na druhé paži má citát. Na rameni mu začíná další dlouhý text, který se mu táhne přes celou polovinu levé části zad. Písmo je hodně drobné a text je dlouhý, ještě nikdo v životě neměl možnost přečíst si, co má Darren na zádech vytetovaného. To ví pouze on sám. Darrenova tvář je ostře řezaná, nos má větší, obočí husté. Uhrančivé oči temně hnědé barvy, které se v odlescích stávají černými, dokážou svojí ledovostí a arogantností vykolejit nejednu osobu. Rty má symetrické, v bradě jemný, těžko znatelný důlek, který i tak zakrývá začínající růst strniště. Je těžké vidět Darrena s vlasy, protože rád nosí kapuci jako pravá smrt. Když už se vám ale poštěstí, vlasy má uhlově černé, tvrdé, krátké, hrubé. Nemají přesnou fazonu, neupravuje je. Nosí je tak, jak mu rostou. Jednou krátké, jednou dlouhé.. Darren rád nosí oblečení tmavých barev, ale nepohrdne ani bílým tričkem, které nechá vyniknout jeho vypracovanou postavu. Ano, svaly na břiše byste mu opravdu spočítali. Stejně tak má silné paže, proto není radno si s ním zahrávat. Je rychlý, mrštný, má velkou sílu, což si osoba s realistickým myšlením a odhadem dokáže odvodit. Hlas má hrubý, hodně melodický. Na krku se mu za každé okolnosti houpe stříbrný řetízek se stříbrnou lebkou, která je tak dvakrát poloviční než lidská dlaň. Je to jakýsi amulet pro štěstí, který z krku nesundal už dobrých pár let. Na lebce je to také vidět, protože svoji původní krásnou stříbrnou barvu už dávno ztratila.Vždy ho doprovází jeho charakteristická vůně, která se skládá z aromatického koření a tabáku.

Povaha: Jelikož měl Darren hodně sourozenců, byl situací donucen, chovat se sebejistě a věřit si v kritických chvílích. Jinak by spadl do skupiny, která byla doslova vláčená dominantnějšími povahami ostatních sourozenců. Ti mlčenliví samotáři to měli opravdu těžké, proto si Darren už od dětství začal mezi svými sourozenci vytvářet svoji pevnou pozici, kterou začali postupem času všichni respektovat. Darren si umí jít za svými cíly, k čemu pomohlo i to, že se vždy snažil být lepší než ti starší. Je totiž hrozně soutěživý typ. Není mu proti chuti organizovat velké skupiny, moc dobře se umí postavit do role bezcitného diktátora, také ale nápomocného rádce. Jde jen o to, jak je pan Harrington naladěn a na jaké osoby ze svého okolí má náladu. Z Darrena jde přirozený respekt, což má nejspíš na svědomí jeho urostlá postava. Je nutné ale zmínit, že když je potřeba, Darren se dokáže postavit do role zodpovědného vůdce, který v těch nejhorších chvílí vezme všechno na sebe. Pro strach má uděláno, nemá strach ze smrti a ničeho podobného, možná jen z jedné věci, kterou ale přede všemi tají. Těžké dětství Darrenovi přineslo spoustu zkušeností, kterých si velmi cenní. Naučil se starat o sebe a to už ve velmi malém věku, dává především na svůj názor a své pocity. Naučil se tvrdě bojovat za svoji osobu, naučil se přežít za neuvěřitelně těžkých podmínek. Naučil se toho mnoho.. Jen základní školu nenavštěvoval, protože rodina na to zkrátka neměla peníze. Už jen to, že Darren nastupuje na univerzitu Adorian svědčí o tom, jak inteligentní musí být. Je neuvěřitelně chytrý, mohl byste se ho zeptat na lidské dějiny a on Vám je do dopodrobna řekl, stejně jako ty potomků Smrti. Jediné jeho mínus je, že je poměrně líný a lajdák. Protože rodiče měli spoustu práce s vyděláváním peněz pro dvanáct hladových krků, a i tak museli děti chodit pravidelně pracovat, děti Harmana Harringtona ve větší části vychováváni nebyli. Bylo na každém, co se naučí, jak pochopí fungování okolního světa a jak se bude chovat k ostatním. Někteří rostli v dobré potomky Smrti, kteří jednou budou dělat dobré jméno svému rodu, jiní ale byli pravým opakem. Darren byl právě tím, který si s ničím nelámal hlavu a páchal pohromu všude, kudy prošel. Rostlo z něho rebelské dítě, které nemělo hranic a potřebovalo pevnou ruku rázného, nekompromisního otce, když si ale Harman svoji chybu uvědomil a chtěl ji napravit, bylo už pozdě. I tak se ale snažil Darrenovi dát jasné hranice a "vyléčit" ho z toho jeho neuvěřitelně troufalého chování. Nepovedlo se to. V pubertě vše několikanásobně vygradovalo a Harman se smířil s tím, že výchova sedmého syna mu jeho chybou proklouzla mezi prsty. Z Darrena vyrostl bouřlivák, kterému není nic za těžko. Je velkým milovníkem žvýkacího tabáku a cigaret, umí hrát na housle, kterým se ve volném času věnuje. Nejraději ale chodí do společnosti a dělá hlouposti se svými stejně naladěnými přáteli. Není mu proti srsti uhodit ženu, zabít zvíře, krást, vyžívá se v rvačkách, ve slovním popichování ostatních. Je to provokatér tělem i duší a naivně si myslí, že mu vždy vše projde..

Historie: Darren se narodil v západní části Awoldu do velké rodiny Harringtonů. Tato rodina má dávné kořeny ve Velké Británii, ve vesnici Milton Keynes, a tak se její členové striktně drží tradice dávání pouze anglických jmen svým potomkům. Harringtonovi jsou velmi chudí, Damaris Harrington pracuje jako sběrač duší stejně tak jako její manžel, Harman Harrington. Tato práce v době narození malého chlapce nebyla dobře placená, a tak početná rodina třela bídu s nouzí. Když se Darren narodil, měl devět starších sourozenců, postupem času k němu přibyli i mladší, a tak počet potomků Damaris a Harmana se nakonec zastavil na čísle dvanáct. Z bídného platu rodiče neměli peníze na uživení všech svých dětí, a tak většina chlapců a pár děvčat muselo chodit do jedné potemnělé továrny, aby rodičům alespoň trochu pomohli. I přesto, že Darren neměl dětství jako ostatní děti a snášel spousta nepříjemných situací a několikrát bojoval o své zdraví, nestěžoval si. Měl svoji rodinu rád, jak své rodiče, tak také své sourozence. Nejvíce si asi rozumí s bratrem Gaytonem a Rylanem, i když s ním má mezi sebou devatenáct let rozdíl. Nejméně asi nemusí Lionela, kterého poznal teprve před sedmi lety, když se zázračně vrátil potom, co byl unesen v osmi letech. Co je potřeba vyzdvihnout je soudržnost všech sourozenců, kteří ač se někteří jedinci nesnáší, vždy drží spolu. Není dobrá jednoho urazit, protože za pár dní můžete čekat jedenáct dalších Harringtonů za dveřmi. I přesto, že Darren nemá vystudovanou základní školu, je nesmírně chytrý. Naučil se sám číst, počítat a spoustu dalšího. Není tedy divu, že se s jeho inteligencí dostal na univerzitu Adorian. Ostatní sourozenci, kteří už dosáhli plnoletosti, pracují jako sběrači duší, ti mladší studují základní školu. Sběračům duší totiž před dvěma lety zvedli plat, a tak si už Harman s Damaris mohou dovolit poslat své nejmladší děti do školy, aby měli lepší život než ostatní. Rodina nežije v žádném luxusu, má jeden velký dům, který je na půl zchátralý. Žijí tam všichni, výjimkou Millarda, který je v Oachu se svojí rodinou a teď i Darrena, který se vydal na Adorianskou univerzitu.

Brianne Sophie Hartwell

25. července 2012 v 19:04 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno: Brianne Sophie Hartwell

Datum a místo narození: 4. 12. 1995, Everas (Americký kontinent)

Věk: 16 let

Druh: Čistokrevná

Vzhled: Neoplývá světobornou výškou, což jí v některých situacích velmi komplikuje život. Měří pouhých 169 cm, její postava, ač není vysokého vzrůstu, má velmi ladné proporce, které si každý může pořádně prohlédnou jenom, když nehybně stojí. Dlouhé vlnité tmavohnědé vlasy spadající až na lopatky lemují tvar její tváře a po většinu času si je nechává rozpuštěné. Jen výjimečně ji lze zahlédnou, jak má neposedné kadeře svázané v culíku nebo střapatém drdolu. Pleť má mírně pobledlou, jako asi každý Awolďan, a tak dokonale zapadá mezi ostatní dívky ve svém okolí. Čím ale může nejvíce zaujmout, jsou její hnědozelené oči vždy zvědavě pozorující své okolí a nepatrná gesta dlaní, která vytváří, kdykoliv mluví o něčem důležitém nebo podstatném. Co se oblečení týče, dává přednost obyčejným trikům bez potisku v jakýchkoliv barvách kromě žluté a růžové a upnutým džínům nebo bavlněným svetrům. Při slavnostních příležitostech jí nedělá problém nazout si boty s vyšším podpatkem a obléct se do šatů. Po kapsách většinou nosí své dvě kostky, jednu průhlednou, druhou černou. Váže se k nim jistá minulost a také osobní pouto jejich majitelky.

Povaha: Jen jedna věc se o téhle dívce dá říct s naprostou jistotou - je těžké u ní odhadnout její charakter. Ve společnosti cizích lidí se chová poměrně nejistě, chvíli se usmívá, za chvíli už na její tváři lze rozpoznat jemný nádech melancholie. Chce to opravdu čas poznat ji a udělat si o ní konečný obrázek. K lidem, ať už známým či neznámým bývá vždy upřímná, někdy až příliš, ale zastává názor, že když se jí někdo na něco zeptá, odpoví mu popravdě. V zájmu vyššího dobra je ale ochotná taky lhát, ačkoliv to nemá ve zvyku. Nevyvolává konflikty, je velmi mírumilovná. Nechá si hodně věcí líbit, jak těch dobrých, tak i těch zlých, aniž by cokoliv řekla proti člověku, který jí ubližuje. Tyto resty jim ve svém podvědomí postupně načítá. V momentě, kdy překročí hranici, projede jí vlna spravedlivého hněvu a ozve se. Většinou se z takových případů na čas poučí a začne se chovat k lidem tak, jak si to doopravdy zasluhují. Odlišně se chová, když je ubližováno někomu cizímu. V tu chvíli ve velmi ochranářská, ať se jedná o cizí osobu nebo blízkého přítele. Je věrnou společnicí, která umí mluvit, ale i naslouchat. Hrozně ráda se směje a proto, když se vám povede na její tváři vykouzlit úsměv, vám to určitě přičte k dobru. Ve vybírání přátel se snaží být obezřetná, než se rozhodne jim svěřit důvěrné informace. Je to velmi zvídavé děvče s mnoha zájmy, jako je kreslení, hra na klavír nebo četba. Nepohrdne ani cestou za hranice svého domova.

Historie: Narodila se v Everasu jednoho sněžného dne, přesněji čtvrtého prosince svým rodičům Selden a Ansleymu. Do rodiny nepřibyla jako prvorozená, ale jako třetí a poslední dítě v linii Hartwellů. Už před porodem probíhaly u Selden značné potíže, a tak nebyl příchod Brianny na tento svět vůbec jistý. Dalo by se říct, že je skutečně vymodlené dítě. Její život od té doby probíhal pod dohledem jejího otce, který ale tak často doma nebýval díky práci mezi Elitou, tudíž první roky výchovy padly na matku. Pro Selden bylo těžké se na čas vzdát své práce ošetřovatelky, ale rodina pro ni vždy byla přednější. Dalo by se říct, že Brianne prožila klasické dětství. Její dva o šest let starší sourozenci a také dvojčata, bratr Shay a sestra Nissa, jí mezi sebe přijali při jakékoliv hře. Se Shayem si ale rozuměla vždy o něco víc, než se svou starší sestrou, která čas od času vůči ní projevila přemíru averze. Nepřátelství opadlo, až když Brianne trochu povyrostla a přestala mít hlavu v oblacích. Často jezdila na prázdniny za tetou a strýcem, kteří bydleli na druhé straně města, až na samotném severním okraji Everasu. A právě tam dostala do rukou něco, co dodnes nosí jako symbol štěstí ve své kapse - dvě zdobené kostky, každá jiná. Jedná průzračná, s černým zdobením, druhá černá se zlatými tečkami. Pár měsíců nato, těsně před jejími sedmými narozeninami, jejího otce přeřadili z Everasu do Awoldu, a tak rodina musela vytáhnout kořeny ze svého rodiště a vydat se do neznáma. Musela se tak rozloučit s dvěma osobami, na kterých jí nesmírně záleželo. Hlavně díky svému chápavému bratrovi pochopila, že odstěhování je jen další kapitolou života, kterou si zkrátka musí projít. Později musela uznat, že Awold se od Everasu téměř ničím nelišil - stejný mořský vzduch, velké množství srážek za rok a ostrý severský vítr pročesávající nekonečné hektary lesa - a tak velmi rychle zapadla do zdejšího kolektivu. Před třináctými narozeninami jí rodiče pořídili malou fenku labradora zkříženého se zlatým retrívrem, kterou společně pojmenovali Shian. Nissa se po 22 roku života odstěhovala zpátky do Everasu, kde žije se svým manželem a synem. Shay se v Awoldu stýká se svou přítelkyní Liadan, ale díky drobné nehodě, která se mu přihodila na praktických hodinách bojových technik, musel zrušit jejich plánované odstěhování od rodiny a zotavuje se v domácím prostředí. Brianne se díky vynikajícím výsledkům umožňujícím studium na universitě, dostala na zdejší Adorian, kde studovali i její starší sourozenci. Jejím snem je dostat se mezi Elitu, ale k takové práci jí nejprve čekají ještě dlouhé roky plné vzdělání a tvrdé dřiny.


Felarin Roxainne Swerais

25. července 2012 v 11:44 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno: Felarin Roxainne Swerais

Datum a místo narození: 4.2.1995 Awold, Európsky kontinent

Věk: 17 let

Druh: Míšenec

Vzhled: Šuchotavý zvuk plášťa a klopot opätkov, to tvorí melódiu jej ladných krokov. Krokov, ktoré si veľa ukradli z éterických pohybov víl a tanečných figúr balerín. Elegantná a nenapodobiteľná v celej svojej podstate. Vždy s miernym poloúsmevom na perách, keď si z vlasov stiahne látku kapucne a odhalí tak záplavu tmavých jemných vĺn, čo zaligocú sa striebrom, keď na ne dopadne svetlo. Zapôsobiac na okamih nevinne, keď vzopne jemné rúčky ako v modlitbe, no len na tak prostú vec, ako je stiahnutie čiernych zamatových rukavičiek zo svojich dlaní. Až potom konečne pozdvihne tvár, odsunúc čierny závoj vlasov na chrbát. A vy zrazu hľadíte do očí oživenej porcelánovej bábike. Tak bledej a na pohľad krehkej, akoby vyšla spod rúk zručného modelára, čo vdýchol jej nehybnému telu život. A ona opätuje pohľad párom nebesky modrých očí orámovaných vejármi dlhých tmavých rias, čo hladia jej stále detské líca, raz za čas poznačené rumencom. Tá tvár sa na okamih zdá byť anjelskou, až kým sa tie sladké červené pery neroztiahnú do úškrnu a vám zrazu dôjde podstata slovného spojenia "padlý anjel". Kráska, čo zdá sa byť nevinnou, malý diablík, čo skrýva sa za maskou anjela, aby narušil rovnováhu sveta. Štíhla a vysoká, oplývajúca ženskosťou, čo pre iné by mohla byť slabosťou. No to čo postráda na sile, si ona nahrádza inými schopnosťami, čo skrývajú sa v jej tele. O nadaní svedčí i jej tetovanie vzadu na krku, čierny spletitý a záhadný vzor preťatý čepeľou dýky, čo hovorí o tom, že patrí k významnému rodu Swerais.

Povaha: Tak odlišná od bežných dievčat v jej veku. So vštepenou dávkou francúzskej etikety, čo prebývala už v jej detskej duši. Tak dokonale vychovaná a na pohľad bezchybná. Ovládajúca poklony a najvyššie oslovenia, keďže sa vždy pohybovala medzi tými vyvolenými. A predsa je za milým úsmevom a prívetivým pohľadom viac. Vždy sa tam čosi skrýva. V jej prípade je to rafinovaná myseľ. Prešibaná a vzdorovitá, istým spôsobom neprispôsobivá a vždy kráčajúca svojou vlastnou cestou. Postrádajúca vo svojom svete len jednu vec - pocit, že je potrebná. A možno predsa ešte čosi viac - lásku - no tú nikdy nepoznala a nevie o tom, že jej chýba. Nechce nič a všetko zároveň. Zvláštna. Čudná, Výnimočná.... Ochotná obetovať sny za vyšší princíp spravodlivosti, ktorý by nastolil opäť starý poriadok. Bezhlavo vrhajúca sa do problémov, čo sa okolo nej večne točia, hľadajúc riešenie aj tam, kde nie je. So zlepeným srdcom, ktoré aj tak bije na tom správnom mieste, i keď raz za čas preskočí. Úprimne ironická, sarkasticky klamlivá. Záleží od okamihu, od danej chvíle či práve vtedy nemá raz náladu zapadnúť do tohto sveta pretvárky a stať sa sebeckou. No takých chvíľ je málo, verte mi...

Historie: Začalo sa to skôr ako sa mala narodiť. Začalo sa to splodením miešanky. Malého dievčatka v srdci Paríža, ktoré rástlo a žilo svoj "ľudský" život so svojou matkou. Boli sami. Len oni dve a predsa bohaté a tak patrili k smotánke. Práve preto sa to dievčatko stalo excentrickou slečinkou, čo dobre ovláda etiketu a spoločenské pravidlá, vrátane dvorných intríg a klamstiev. Rado sa zahrávalo s osudmi ostatných, rado ľudí riadilo a ovplyvňovalo. Vo svojom svete bola dokonalou - vzorom, ideálom. Krásna, usmievavá a predsa tak vrtkavá. A potom nastal zlom, keď sa v deň jej pätnástych narodenín ukázal jej otec a ona sa mala vytratiť z tohto vysnívaného sveta pozlátok. Niektoré by sa na jej mieste možno zrútili, keď by zistili, čím vlastne je. No ona nie, bola natoľko zvyknutá rozhodovať o iných, že rozhodovanie medzi životom sa smrťou obyčajných smrteľníkov, vyprevádzanie ich a obchod s ich dušami sa jej zdali zvláštne lákavé. A tak odišla s otcom, ešte viac postrčiac do popredia svoje márnomyseľné a vodcovské ja, rozhodnutá zapadnúť medzi rovesníkov, čo jej boli hodní. Nastúpila na akadémiu Adorian. Učila sa. Zanechávala dojem. Dosahovala výsledky. Stala sa hodnou svojho mena i postavenia. A tam sa začína druhý príbeh. Príbeh lásky či možno poblúznenia. Keď sa mladý chlapec, tak ambiciózny a inteligentný, nechal okúzliť krásou a cieľavedomosťou tejto mladej dámy. Obaja ako jedny z najlepších študentov, obaja naplnení hrdosťou na svoju vlastnú osobu. A tak sa časom z povrchných urážok a vyrývaní stali úsmevy, a z nepriateľstva sa vykľulo puto, ktoré pretrvalo do konca akadémie. Vzali sa, mali dieťa a žili šťastne... Niekoľko mesiacov, možno rokov... Tým dieťaťom bola práve Felarin. Dievčatko, čo sa malo stať požehnaním. Narodila sa 4.februára v meste Awold, keď krajinu striebrili vločky snehu. Bol krásny deň, jeden z tých pokojných, keď aj zima môže vyzerať krásne. Plakala a tak ju tíšili matky láskajúce dlane a upokojoval ju otcov úsmev. No to všetko bolo len začiatkom konca. Konca rozprávky... Keď mala Felarin konečne dva roky, všetko sa vrátilo do normálu a do starých koľají. Jej rodičia sa totiž vrátili k samoľúbosti a svojim vlastným cieľom. Otec prijal miesto diplomata a niekoľko týždňové služobné cesty sa stali normálnou súčasťou jeho života. A matka, tá čo sa v prvé mesiace o svoje dieťa starala s najväčšou láskou, zrazu ochladla. Jej ochranárske náručie vystriedali dlane platenej pestúnky a žena, čo vytriezvela z materinského omámenia sa stala špehom, využívajúcou svoju ženskosť a krásu ako dokonale krytie a odvádzanie pozornosti. A tak Felarin rástla. Spočiatku len v opatere pestúnky, ktorá už malému dieťaťu vštepovala základy etikety na žiadosť jej matky a tak sa pre malú stala akousi guvernantkou. Učila ju ladnej chôdzi a milým i keď hraným úsmevom. Učila ju byť ústretovou, aj keď by normálna žena už dávno vybuchla hnevom. A tak sa z malej Fely časom stala dáma, či už to chcela alebo nie. Chodila ladne, mávala, usmievala sa, keď mala. Nezáležalo na tom, čo cíti a či je šťastná, skrátka plnila svoju rolu reprezentatívneho dieťaťa bohatej a vysoko postavenej rodiny. Všetci boli spokojní. A tak keď nadišiel čas a Fela vo svojich siedmych rokoch všetkým dokázala, že je hodná svojho mena, ju otec odviedol na zvláštne miesto. Tmavá nočná ulička prekypovala tichom, keď jej malé nôžky zastavili vedľa otca. Obzerala sa dokola, no nevidela nič zvláštne. Až potom zrazu sa stena roztvorila a odhalila tajnú miestnosť a v nej muža. Starého a predsa pôsobil strašidelne, so zjazvenou tvárou a pohľadom ostrým ako dýka. Otec ju postrčil dnu a stena sa zavrela. Keď však Felarin vychádzala, už nebola rovnaká. Už nebola dieťaťom. Bola označená. Na zadnej strane krku sa jej od vlasov kľukatil dolu až k ramenu tajomný čierny vzor. Skrúcajúce sa ornamenty v strede preťaté čepeľou dýky - rodinný symbol rodu Swerais. Od toho dňa hodiny etikety, ktoré mala na starosti pestúnka nahradili hodiny geografie, cudzích jazykov, histórie, biológie, filozofie a boja s dýkami. Všetko na to, aby Fela pochopila svoje budúce poslanie. Všetko preto, aby mohla i naďalej reprezentovať svoj rod. Učila sa, zahrabaná v knihách do večerov skúmala staré mapy a dejiny. Začala plynule hovoriť švédsky, anglicky, francúzsky i španielsky. S prekladmi latinčiny tiež nemala nikdy problém, ba dokonca pochytila i čosi zo slovanských jazykov. A tak rástla. So slovami Descartesa i Aristotela na perách a s myšlienkami Platóna i Kanta v hlave. Stávala sa z nej žena, ktorá raz iste bude vedieť čo chce. No verte či nie, bohatstvo ani zástupy učiteľov nedokázali zaplniť medzeru po rodičoch, ktorí inak nemali veľmi o svoje dieťa záujem. Nikto sa nestaral o jej túžby a detské priateľstva a tak poznala len pár dievčat a ešte menej chlapcov svojho veku. No nedá sa o nej povedať žeby bola nespoločenská práve naopak. Na čo si totiž vždy jej matka našla čas boli večierky a honosné plesy. Podujatia, kde sa vždy stretávajú len tí najvyššie postavení a tak jej Felarin od istého času robila spoločnosť. V krásnych šatách a s dokonalým účesom sa promenádovala medzi staršími dámami a pánmi. A zvláštne no málo kto nepodľahol jej kúzlu skromnosti a miloty. Jej úsmev sa stal legendou, ba rozprávkou, o ktorej sa hovorilo malým deťom pred spaním. Dievča, čo okúzlilo elitu. V strede pozornosti - a predsa tak samé a sklamané týmto životom. Jedno totiž vedela vždy, nikdy nechce byť ako jej matka, i keď sa na ňu výzorom a vonkajším správaním začínala čím ďalej tým viac ponášať. Možno práve preto, keď začalo obdobie jej rebélie začala stvárať tie svoje bláznovstvá. Vtípky a žartíky, keď sa z večierkou vytrácala stále s tým istým chlapcom. Keď po ňu chodieval domov a ona zdrhla z hodiny geografie len preto, aby si s ním vyrazila na prechádzku na koni. Pikniky a priateľské doberanie. Ten chlapec - mladý šľachtic Damen - sa stal jej záchranným kolesom v tom mori pretvárky. Pri ňom sa mohla smiať, pri ňom mohla byť sama sebou. Pri ňom mohla bežať bosá po lúke, keď na to mala chuť, pri ňom mohla byť tou, čo nie je ako ostatné... No nič nezostane nepotrestané. A o tom vychovanom dievčati sa začali šíriť klebety. Chýry, ktoré však nedokázala nikto vyvrátiť ani potvrdiť. Nikto jej nemohol do očí povedať, že robí niečo čo nie je dovolené, lebo na ňu nič nemali. Boli to len tajné výlety. Neexistovali dôkazy, neexistovalo nič čo by ju usvedčilo. Len ona bola akási iná. Šťastnejšia, keď sa do tých modrých očí konečne vkradol smiech. Istým spôsobom, možno sa do neho zaľúbila. Do jeho šarmu, úsmevu a úprimného pohľadu. Možno do jeho hry na gitare, ktorú tak dopĺňala svojím klavírom. Možné je všetko. No ona sama nevie čo cíti. A i keď ju na perách stále šteklí jeho prvý bozk, bol aj ich posledný. Nedovolila si rozmarom pokaziť priateľstvo, ktoré si vážila najviac na svete, navyše mala na to aj dobrú výhovorku. Nástup na akadémiu a nevedomosť toho, aké to bude, keď ona bude zavretá za múrmi Adorianu a on bude stále tam vonku v meste Awold. Možno strach, možno naopak odvaha, keď sa ho dokázal zrieknuť. To ukáže len čas. Teraz má pred sebou štúdium...

Emma Landeskog

25. července 2012 v 11:35 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno: Emma Landeskog

Datum a místo narození: 23. 1. 1996, Awold, Švédsko, Evropa

Věk: 16 let

Druh: Čistokrevná

Vzhled: Emma je štíhlá mladá dívka, vysoká přibližně 175 centimetrů. Podobně jako u ostatních dětí Smrti i lidí je u ní nejvýraznější obličej a vlasy. Vlasy má v této době rudohnědé, místy do zrzava. Často si je přebarvuje, aby tak zakryla svou obyčejnou kaštanovou barvu vlasů, která je její původní. Nosí je téměř vždy rozpuštěné, takže jí dopadají na lopatky. Občas je ale krotí do culíku či různých drdolů. Pod širokým čelem má symetrické hnědé obočí, pod nímž jsou dvě zelenošedé oči. Následuje užší nos a poměrně malá ústa, která ale často vystavuje v úsměvech. V takových chvílích odhaluje i svoje bílé zuby. Pod ústy má ještě mírně vystouplou bradu. Make-up používá často a to hned z několika důvodů. Vždycky chce zvýraznit svoje oči i rty a navíc zakrýt světlé pihy, které má rozeseté na nose a tvářích. Obvykle se pohybuje v moderním oblečení, ve kterém si i trošku libuje. Zakládá si spíš na sportovnějším stylu. Nebojí se ani barev a občas to s jejich kombinacemi přežene, ona sama si to ale často ani neuvědomí. Většinou nenosí žádné šperky, občas jen malé náušnice nebo jednoduchý náhrdelník.

Povaha: Emma je především přátelská osoba. Má ráda společnost a vždy si jí užívá. Nepotřebuje však být středem pozornosti, i když jí to většinou dělá dobře. Na lidi je milá a ráda jim pomůže. Tuto vlastnost brzdí i podporuje její upřímnost. V kombinaci s její přirozenou ukecaností jí občas uklouznou věci, které nemají být řečeny. To jí někdy dostává do problémů. Jelikož vyrůstala v dobrých podmínkách, skromnost jí není moc vlastní. Někteří by jí mohli nazvat sobeckou či chamtivou, ona si ale jenom hledí svých věcí a ráda nové věci přijímá. Většinou se do věcí vrhá po hlavě a moc nad nimi nepřemýšlí. To sice chce nějakou odvahu, kterou ona nepostrádá, ale občas se tak projevuje její lehkomyslnost a bezstarostnost pramenící z jejího mladého věku. Emma oplývá mírnou sebejistotou, která ale není přehnaná. Obvykle bývá spíš optimistická, ale především realistická.

Historie: Emma se narodila potomkům smrti - matce sběračce duší a otci strážci. Oba dva pochází ze stejného města a to z Awoldu ve Švédsku. Emma prožila šťastné dětství. Mezi svými vrstevníky měla mnoho přátel. Svojí úlohu na světě přijala dobře, nikdy nepřemýšlela nad tím, že by chtěla být někým jiným. Její rodiče k ní byli vždy laskaví a rozmazlovali ji. Když jí bylo pět, do rodiny zaznamenali nový přírůstek v podobě bratra. Odjakživa jí její rodiče vedli k dobrému vzdělání a kladli na něj velký důraz. Otec jakožto strážce jí vedl k tomu, aby se cvičila v boji, ale její spíše mírumilovná matka toto neschvalovala. Emma má sice Awold ráda, ale vždy toužila se podívat jinam. Proto stále doufá, že se jí na škole povede dobře, aby si našla zaměstnání vhodné k tomu, aby se dostala také mimo toto město. Kromě toho by chtěla navštívit i další města, kde se nachází ostatní univerzity.

Liam James Walker

25. července 2012 v 11:26 | Tým Adorian |  Studenti
Jméno: Liam James Walker

Datum a místo narození: 25.12. 1996, Evaras, Americký kontinent

Věk: 16 let

Druh: Čistokrevný

Vzhled: První věc co vás při pohledu na Liama upoutá jsou jeho dlouhé tmavě hnědé vlasy, někomu to může přijít zvláštní ale Liam pochází z indiánského kmene takže toto je v podstatě maličkost v porovnání s historickými indiány. Potom co se vaše pozornost odpoutá od vlasů si všimnete Že se v podstatě tyčí k nebi skoro jako hora, být vysoký 190 cm se občas vyplácí. Není však jenom vysoký ale má i poměrně vypracované tělo, když odmalička pomáhá na rodinném ranči a někde se to projevit musí a projevilo se to také na jeho rukách, které jsou velké skoro jako lopaty a dost hrubé. Občas mu proto dělá problém drobnější práce. Víte už od prvního pohledu že na vás shlíží pravý indián a to jste se ani nedostali k obličeji. Výrazné lícní kosti a protáhlá brada k tomu ještě přidáte lehce nepřátelské obočí nad kterým visí nepříliš vysoké čelo. Podlouhlý špičatý pod nímž se dají nalézt ústa, proříznutá široce do délky. Nechtějte však po něm aby vám ukázal zuby, jistě má je sice vždy čisté ale jejich tvar je zarážející, lépe řečeno jeho špičáky jsou výrazné a o něco špičatější než by měly být. Proto je radši moc neukazuje. Ovšem pokud na něj celou dobu zíráte je více než pravděpodobné že se na vás dívá s lehce nedůvěřivým výrazem. A konečně spatříte jeho oči, jsou sice malé a dost často z větší části přivřené ale jejich temná hnědá barva vás dostane. Je to jako hledět do temnoty která vám ještě k tomu pohled oplácí. Ještě jedna věc k jeho vzezření, nemá sice nějaký pevně daný styl ale nechodí úplně jako hastroš. Nejčastěji jsou na něm k spatření tmavé džíny a kostkovaná košile nebo jednobarevné triko a když už uhodí mrazy tak přihodí maximálně nějakou mikinu přes hlavu. Je přeci jenom z Kanady, nebo ne? Je sice moc fajn udržovat tradice předků ale nejspíše by se vám nechtělo někde pobíhat do půli těla a ještě ten zbytek pomalovaný.

Povaha: O Liamovi by se toho dalo říci spoustu. Je velmi klidný a trpělivý, proto většinou dává přednost dohodě před bitkou. Ale jsou i situace kdy z jeho strany přiletí dobře mířená rána pěstí, i on má totiž svoje nálady. Je lepší se tedy vyhýbat střetům s ním. Proč? Nejde jenom o to že má v rukách dost síly ale působí pak na okolí dost strašidelně. Narovná se do svojí celé výše, rysy v obličeji mu ztvrdnou a hlas zhrubne a potemní. Jistě není to žádný nelida a umí se i od srdce zasmát ale jeho podstata je spíše vážná, nedivte se žije v něm duch jeho indiánských předků. Jeho postoj k povinnostem je pokaždé trochu jiný, je totiž tvrdohlavý jako mezek ale na druhou stranu někdy vyrazí svojí vynalézavostí až dech. Je to s ním občas dost těžké, jelikož když se něco řekne tak to platí a to i kdyby z nebe pršely trojhlavé žáby. Jistě nepohrdne ani společností nějaké té milé slečny ale přeci jenom je to spíše vlk samotář. Jedinou výjimkou jsou pro něj zvířata. Nejspíše to bude tím že se skoro sám posledních několik let staral o pět koní. Ovšem má kolem sebe vybudovanou jakousi obranou zeď a i nejlepším přátelům se moc nesvěřuje. Vědí o něm dost často jen to co je nutné a nezbytné a pak šlus. Na pohled vypadá možná trochu jako vlasatý divoch co vylezl špatnou nohou z týpí ale je dost slušný nato aby svoji, ač sebe horší, náladu nedával nějak na odiv. Možná to není ten největší extrovert na této planetě ale rozhodně je spolehlivý a dá se mu věřit. Možná je to taky zásluhou indiánské výchovy, učí se totiž sami metodou pokusů a omylů. Rodiče je nepeskují, věří v ně že najdou tu správnou cestu. Možná i díky tomu věří Liam hodně sám v sebe a ve svoje schopnosti a dovednosti, i když občas to hraničí až s pýchou. Co se s ním dá dělat je taky dost ctižádostivý a bývá velmi často jízlivý, když není něco tak jak mělo být. Je převážně klidný a vyrovnaný s tím že okolí na něj pohlíží buď jako na divocha s peřím ve vlasech nebo jako osobu na kterou můžou navalit povinnosti ale je pár věcí ho mu dokáže velmi rychle rozproudit krev v žilách. A to když si někdo myslí že je ředitel zeměkoule, s největším potěšením ho rychle degraduje na normální úroveň,nejradši by mu občas i jednu vrazil ovšem to by si pak z pravidla dovoloval na slabšího což ho dokáže taky pořádně nakopnout. A nakonec ale přesto ne poslední, urážky na jeho národ. Tohle se jen krátký seznam několika bodů za které by nejradši někomu pořádně natáhnul.

Historie: Zabrousíme trošičku do historie, víte už jaký je Liamův původ ale přeci jenom toho ještě dost chybí. Historie jeho kmene tedy kmene Absarokee neboli Vraních Indiánů, je dosti podobná ostatním kmenům ovšem s jednou malou výjimkou. Když Kolonizátoři začali osídlovat Ameriku tak se moc s původními obyvateli nepárali, většina kmenů proto s nimi vstoupila do Válka zde je ona odlišnost, Absarokee byly mírumilovný kmen a proto se ani nebránili ovšem v pozdějších letech s nimi bylo zacházeno hůře než s kmeny co se po hlavě vrhali na bojiště. A zde začíná legenda Liamovy rodiny, je to příběh o prvním synu smrti z kmene Absarokee. V době indiánských válek o území i v Americe už bylo město vyhrazené pouze smrti, žili tam muži i ženy jak indiánského původu tak i přistěhovalci, ovšem těch bylo méně. Jednoho dne kdy se boje alespoň prozatím zastavili, vyrazila jedna z dcer smrti za svým úkolem, to jest usmrtit co mrtvé má býti. Toho dne se však neumíralo pouze na bitevním poli, velký stařešina kmene Absorokee, Rozvážný Dub, toho dne vydechl naposledy. A tak dcera smrti zavítala i do tohoto skromného tábora, hle na zuboženou hrstku přeživších. Většina z nich byla už též velmi stará a mladých bylo poskromnu, všem halil tvář smutek. Nejvíce sklesle vypadal muž vysoký jako hora s dlouhými tmavými vlasy, byl to vnuk Rozvážného Dubu jménem Divoký Orel. Šaman kmene pronesl svoji řeč, a pokynul Divokému Orlu, dcera smrti byl z celého divadla lehce nesvá ale přesto je nepřestávala pozorovat, vida Divokého Orla zapřahávat kánoi s mrtvým se rozhodla jej sledovat. Vzal ohlávku svého koně do ruky a lehkým pobídnutím ho přiměl k chůzi a pomalu opouštěli tábor. U velké řeky zastavil koně a uvolnil z něj tíhu kánoe, kterou pak sám dotlačil až k břehu a posléze do vody. A tu přistoupila dcera smrti a konečně vzala duši starce, ale její city se však ustrnuly nad smutkem mladého válečníka. Přistoupila a položila mu ruku na rameno, on se s trhnutím otočil a spatřil velmi krásnou ženu která se na něj dívala, nevěříce vlastním oči jen tiše sledoval tajemnou žena. Byla to jedna z nejkrásnějších žen co kdy viděl, ovšem by však dal krk za to že ho nikdo celou cestu nesledoval. Rozhlédnul se po okolí zda zde není ještě někdo další, chtěl ženu oslovit ale když shledal že náhle zmizela. Nasedl tedy na koně a odjel zpátky do tábora, byl už skoro večer a když slunce úplně zapadlo byl čas jít spát. Ovšem tu noc zlé sny nedaly Divokému orlu klidného spánku a probouzejíce zjistil že není v týpí sám, byla zde i žena co spatřil u řeky. Chtěl na ní promluvit ale hlas ho jakoby zradil, ona mu však rukou zakryla ústa a nabídla mu dohodu. Budoucnost jeho syna v městě kde ho budou všichni uznávat jako sobě rovného a udržení kmenové linie. Divoký Orel však namítnul že žádného syna nemá. Však i na to dcera smrti měla odpověď. Jeho syna povije ona sama. Divoký Orel už se nezmohl na další otázky, tato odpověď mu totiž sebrala dech. A tímto by se dal popsat začátek rodu dětí smrti s indiánskou krví, samozřejmě nebyli Absarokee jediní ale o tom až jindy. Liam se narodil na vánoce roku 1996, je nutno poznamenat že to byl pěkný dáreček. Jeho dědeček John Paul Walker nebo také Pomalý Lišák mu od útlého dětství vyprávěl legendy a příběhy jeho kmene což byla častá příčina nočních můr a stále ještě je. Byl vlastně něco jako jeho chůva a dal mu i jeho "Kmenové" jméno. To zní Makkapitew což znamená "Ten co má velké zuby." Celkem trefné, nemyslíte? Jako každé dítě začal chodit na normální základní školu ale rostl jako z vody takže už v páté třídě převyšoval ostatní o hlavu. Kdo by však nechtěl tak obrovského kamaráda, dost často ho ostatní kluci díky jeho povaze tak trochu zneužít když si na ně chtěl někdo z vyššího ročníku spravedlivě došlápnout. Jistě natropil i on sám nějaké lumpárny a klukoviny nejenom učitelům ale nakonec se pak v kabinetu nebo v sousedské předsíni stejně omluvil. Jeho rodiče byly zaneprázdněni nejenom prací ale chovem pěti koní, takže jim co nejvíce pomáhal aby s nimi mohl strávit co nejvíce času. Ale i přesto ho snad nejvíce naučil jeho dědeček, od jízdy na koni až po válečné malování, sice to nikdy snad potřebovat nebude ale je to tradice. Nejlepší snad bylo když j jeho čtrnácti letech přinesl otec domů opuštěné štěně Huskyho, malou hnědookou fenku si Liam okamžitě zamiloval a pojmenoval ji Moxie. Když nastal čas přihlášek na univerzitu bylo mu doma jasně řečeno že může jít na kteroukoli ale musí se pak vrátit a pracovat v Americe, ať se porozhlédne po světě ale ne příliš dlouho. Volba tedy padla na Adorian kam má momentálně namířeno, je však jen ve hvězdách jestli ho přijmou.

Carl Michael Hamilton

25. července 2012 v 11:14 | Tým Adorian |  Studenti

Jméno
:Carl Michael Hamilton

Datum a místo narození:30. června 1995, Awold, Evropa

Věk: 17 let

Druh: Čistokrevný

Vzhled: Jeho hlavní poznávací znak jsou sluneční brýle, které neustále nosí za každého počasí. Odkládá je velmi zřídka. Jakmile je odloží, zaujme Vás na něm jeho oči, které mají až temný odstín hnědé. Kromě své neobvykle nízké výšce vypadá normální Awolďan. Má obvykle tajemný úsměv na rtech až z toho mrazí po zádech. Je jako chameleon, vyžívá se v přebarvování svých vlasů, takže každý den ho můžete narazit s jinou barvou vlasů. Obvykle nosí buď vlněné obleky s výraznými manžetovými knoflíčky a kapesníčkem, který je perfektně sladěný s košilí nebo alespoň uvolněnější verzi složený z blejzru, košile a vlněných kalhot s teniskami.

Povaha: Carl je povahově na rozhraní cholerika a melancholika. Jakmile něco není po něm, je většinou vzteky bez sebe. Jinak se k ostatním chová velmi mile a přátelsky, v neznámé společnosti se chová velmi nervózně a nejistě. Má nejraději prostředí, které zná. Když je ve správném kolektivu dokáže překvapit svým chováním. Někdy až nemile. Nevadí mu, když musí trávit nějaký čas sám, ale má raději společnost. Jak si něco umane, musí to mít. Což je někdy kladná vlastnost a v některých situacích záporná. Ke slečnám a dámám se snaží chovat mile, někdy svým chováním překvapuje okolí. Je velmi sebestředný a občas ho ostatní zavrhují, kvůli této vlastnosti.

Historie: Narodil se dopoledne za deštivého počasí na konci června roku 1995 do vzdělané, velké rodiny Hamiltonů. Jeho matka je ošetřovatelka a jeho otec elita. Od malička Carl byl veden rodiči k mírovému soužití jak k ostatním smrtím tak i k lidem, které ještě ale nikdy nepotkal. Carl byl odmalička tiché, nekonfliktní dítě, které si vždy vystačilo samo. Jako jedináček to měl v dětství velmi těžké. Nevyhledával nikdy vrstevníky a také nebyl moc soutěživý. Byl přesným opakem svých rodičů. Rodiče ho nechápali a velmi tím trpěli, ale vždy za ním stáli. Život mu změnila až událost, která se stala před 2 roky a zanechala na něm traumata až dodnes. Uviděl totiž fyzickou smrt svého strýce, který byl zavražděn smrtí z znepřátelené rodiny Granlundů. Tato událost ho velmi změnila. Z melancholika se ze dne na den stal cholerik, který byl ctižádostivý, neústupný, pomstychtivý a jako samouk si velmi oblíbil obor "Nepřirozená smrt". Dal si totiž za cíl, pomstít se za svého strýce a zničit celý klan nepřátelské rodiny. Po základní škole, kterou absolvoval se rozhodl, že půjde na univerzitu Adorian, aby dosáhl svého cíle a mohl poté potkat se s lidmi, o kterých slyšel nespočet legend.

Profily

25. července 2012 v 11:04 | Tým Adorian



Otevření registrací

23. července 2012 v 0:02 | Tým Adorian |  Dopisy stínů

Dlouhá doba utekla jako voda a čas, který se nesl v přípravách, se schýlil ke konci. Nastává nová kapitola hry Adorian, přichází první oficiální školní rok, který přinese mnoho zajímavého a nového.


Mohutná brána univerzity Adorian, která je určená pro potomky Smrti, se otevírá a profesorský sbor, který je seřazen v chodbě, vítá nové tváře, které se zapíšou do kronik univerzity a jednou je možná pozná každý obyčejný potomek Smrti.
Vstupte za novým dobrodružstvím, děti Smrti..


Podstatné věci, které byste o našem světě měli vědět, než začnete vyplňovat přihlášku, naleznete zde - Reálie.
Všeobecná pravidla RPG, a také obecná pravidla hry Adorian.
Nevíte si rady se svojí postavou? Pomocný článek naleznete zde - Tvorba postavy.

Pokud Vaše odeslaná přihláška splní všechny požadavky, dostanete e-mail s dalšími potřebnými informacemi, což znamená, že jste přijati na univerzitu Adorian a můžete hrát v knize, která slouží jako školka.

BAR

To je pro zatím vše, plánujeme i první akci, vše ale závisí na počtu přihlášených v prvních dvou týdnech.
Hodně zábavy, přeje tým Adorian. :)



Spolupráce

17. července 2012 v 19:17













Tvorba postavy

17. července 2012 v 18:57
Pokud nejste ostřílení hráči rpg, jistě jste klikli na ikonu, která vede k tomuto článku. Chybí vám poslední krok k tomu, abyste mohli vyplnit a odeslat registraci. Správně byste měli už mít pročtené reálie a všechny důležité informace, bez kterých postava vytvořit nejde. Pokud jste tak neučinili, prosím vraťte se k liště nad článkem a pročtěte si reálie a pravidla hry.

Vy, kteří jste si reálie a pravidla pročetli, můžete číst dál.
Postava v naší hře bude Vaše druhé já, proto je nesmírně důležité si ji dobře promyslet, protože později ji není možné změnit.
Každý hráč smí vlastnit maximálně dvě postavy!

1. Jméno a přijímení postavy
Každý člověk má své jméno a stejné je to i u potomků Smrti. Jméno si vybírejte pečlivě, protože postavu bude doprovázet celou hru a často bude připisováno i Vám, autorům. Křestní jména mohou být maximálně tři, ale všichni víme, že druhé a třetí jméno už neplní svoji funkci, ale je pouze na okrasu. Jméno vybírejte také tak, aby se hodilo k vaší postavě, protože první, co se o Vaší postavě ostatní dozví, bude právě jméno. Také by mělo zapadat do kultury, do které se postava narodila.
Nebuďte unáhlení, protože jméno nelze ze dne na den změnit. A vy byste byli schopni si lusknutím prstu změnit své jméno?

2. Pohlaví a věk
Snad nemusím zdůrazňovat, že chlapec by měl mít jméno chlapecké a dívka dívčí. Uvědomte si, že dnes je úplně jedno, že dívka hraje za chlapce a chlapec za dívku. Volba pohlaví Vaší postavy je jen na vás.
Co se týče věku, měli byste si věk spočítat, aby nedocházelo k nedorozumnění.

3. Datum narození, místo a kontinent
Jak už bylo řečeno, věk a datum narození by měly sedět. Vše souvisí se vším, a tak se těchto detailních chyb vyvarujte.
Nezapomeňte, že čistokrevní potomci smrti se mohou narodit pouze v šesti městech, která jsou určená pro smrt. Erisbur, Oach, Ivetras, Awold, Everas a Chawad. Dbejte tedy na to, aby Vám město souhlasilo s daným kontinentem. Pouze připomínám, že univerzita Adorian se nachází v hlavním městě Awold, a tak pokud se Vaše postava narodila v jiném městě, musela se logicky přistěhovat, anebo záměrně na vzdálenou univerzitu nastoupit.
Míšenci mají výběr mnohem jednoduší, uvědomte si ale, že míšenci jsou velmi vzácní a rodí se maximálně čtyři do roka.

4. Vzhled postavy
Inspirujte se lidmi ve svém okolí nebo zrcadlem. Nebojte se rozepisovat a popisovat i prosté detaily. Co vaše postava nosí za oblečení? Jaké má vlasy? Je vysoká, baculatá, hubená? To vše můžete popsat a mnoho dalšího.. Je dobré v době psaní vzhledu mít už vybraného představitele vaší postavy, aby byl vzhled s fotografií jednotný.

5. Fotografie
Vyberte si herce - herečku, zpěváka - zpěvačku, sportovce - sportovkyni, spisovatele - spisovatelku.. Důležité je, aby osoba na fotografii odpovídala danému věku a vašemu popisu, který je vysvětlen výše. Zde platí pravidlo, kdo dřív přijde, ten dřív mele.
Kreslené a digitální obrázky nebereme.

6. Povaha postavy
I zde se můžete inspirovat svým okolím. Stačí se pouze rozhlédnout a všímat si chování ostatních. Máte na výběr škálu vlastností, dejte ale pozor, jaké kombinujete. Vše musí dávat smysl, přemýšlejte realisticky. Také přemýšlejte nad tím, jestli jste danou povahu schopni popsat. Proto je někdy lepší inspirovat se sebou samotným, protože pokud jsem cholerik, dokážu pospat flegmatika?
Snažte se vyvarovat Mary Sue.

7. Historie postavy
Když se pustíte do psaní životopisu, je dobré vědět alespoň jeho základní body. Seznamte cizince se svojí postavou. Napište kdy, kde se narodila, do jaké rodiny. Jaké prožívala děství? Zážitky, zklamání, radosti..
Minulost vaší postavy by měla upoutat, měla by být reálná a ne přehnaně růžová nebo naopak temná.


U všech bodů v registraci platí to, abyste se rozepsali a drželi se reality (reality naší hry, tudíž měli přečtené reálie a řídili se jimi). Žádný učený z nebe nespadl a vše je pouze o zkušenostech, proto pište, přemýšlejte, pište. Pokud se nám registrace nebude líbit, jsme schopny Vám pomoc a dát Vám druhou šanci. Doporučujeme si příhlášku psát nejprve ve wordu, kde přehledně uvidíte, kolik jste toho o své postavě napsali, a pak jen hodit do okének v registraci.

Registrace, které jsou krátké, vracíme zpět.

©2013 Tým Adorian|Layout by Railen|All Rights Reserved.
Je zakázáno kopírovat jakékoliv texty z tohoto blogu bez písemného souhlasu adminů či uvedení zdroje.